akademismus,
autoritativní předepisování určitých praktik v
umění nějakou akademií, institucí, jež nutí umělce
přísně dodržovat určitá pravidla a ideály; vše,
co má akademický charakter; tvorba vzdálená soudobému
vývoji umění.
artificialismus, český malířský směr vytvořený J. Štyrským a Toyen v Praze a Paříži
(od roku 1926 do začátku 30. let). Považuje se za
paralelu poetismu jako spojení malířství a poezie, je blízký
poetice Devětsilu.
Originálně spojuje geometrickou abstrakci a surrealismus.
artismus, formalistický směr v umění zdůrazňující hlavní formální stránku,
tzv. čisté umění.
civilismus, uměl. proud zač. 20. stol., zdůrazňující střízlivý vztah k životu
a víru v pozitivní vliv moderní technické civilizace na
člověka a společnost (W. Whitman, S. K. Neumann).
cloisonnismus
[kloazonyzmus], výtvarná metoda spočívající v ohraničení barevných
ploch barevnými konturami, což připomíná techniku
emailu cloisonné. Významní představitelé: É. Bernard a
P. Gauguin.
dadaismus, umělecké literární a výtvarné hnutí založené v roce 1916 T.
Tzarou, H. Arpem aj. v Curychu, paralelně se rozvíjelo v
USA a v Německu, od roku 1920 centrem Paříž. Podstatou
dadaismu je negace konvenčního umění i života, a to
formou nesmyslného, provokativního počínání; ve výtvarném
umění zejm. použití ready-mades (nalezené objekty) M.
Duchampa. V roce 1917 otevřena Galerie Dada (kde
vystavovali H. Arp, G. de Chirico, M. Ernst, L. Feininger,
V. Kandinski, P. Klee, O. Kokoschka, F. Marc, T. F.
Marinetti, A. Modigliani, P. Picasso aj.) a založen časopis
Dada. V New Yorku
soustřeďoval skupinu dadaistů M. Duchamp (F. Picabia, M.
Ray aj.), v Paříži lze k hnutí přiřadit A. Bretona, L.
Aragona a P. Eluarda, v Berlíně R. Hülsenbecka, v
Hannoveru K. Schwitterse. Od pol. 20. let dadaismus plynule
přecházel v surrealismus.
divizionismus viz NEOIMPRESIONISMUS
elementarismus - Doesburg [duzbirch] Theo van,
vl. jm. Christian Küpper, * 30. 8. 1883, † 7. 3. 1931,
nizozemský malíř, architekt, teoretik a spisovatel.
Spoluzakladatel a teoretik konstruktivistického hnutí De
Stijl. Od roku 1917 vydával časopis De
Stijl. Zpočátku maloval abstraktní kompozice svisle a
vodorovně dělené na přímky a čtyřúhelníky základních
barev, později přešel k diagonálám; tento vlastní styl
nazval elementarismem. Jeho teorie a její realizace měla
vliv na BAUHAUS.
explozionalismus -
představitelem
je Vladimír Boudník, * 17. 3. 1924, † 5.12.1968, český
malíř a grafik; od 1965 člen Spolku českých výtvarných
umělců. Jeden z nejvýznamnějších představitelů původní
a nezávislé lyrické abstrakce v grafice. V letech 1945
– 57 šířil ideu explozionalismu založenou na tvůrčí
asociaci pouličními happeningy a kresbami na zdech. Autor
tří manifestů Explozionalismus.
Byl přesvědčen, že umění může zbavit lidstvo netečnosti
a lhostejnosti. Vytvořil nové výtvarné techniky: sazovou
techniku a exhumační techniku, aktivní grafiku, strukturální
grafiku, magnetickou grafiku. Autor sérií monotypů,
dekalků, akvarelů a tušových kreseb. Kombinoval klasické
techniky s vlastními postupy (Variace
na Rorschachův test,
Portréty pražských zdí,
Důrazné listy).
expresionismus - umělecký směr či hnutí,
které vzniklo kolem 1905 v Německu (z latinského
expressio, výraz). Je charakteristické zaměřením na
vnitřní psychické stavy, vyjadřuje se barevnou a
tvarovou deformací. První vlna expresionismu koncem 19.
stol. (E. Munch, J. Ensor). Vlastní směr spojen se
skupinou Die Brücke. Představitelé exprecionismu O. Müller
a E. L. Kirchner navštívili 1911 Prahu (styk s W. Nowakem
a B. Kubištou).
fauvismus, výtvarný směr, označení pro malbu francouzského expresionismu.
Hlavní představitelé M. Vlaminck, A. Derain, G. Rouault,
H. Matisse společně vystavovali na Podzimním salónu v Paříži
1905; k nim se připojili R. Dufy, G. Braque a Kees van
Dongen. Typické je užití divokých, nelomených barevných
tónů s prvky secesní zdobnosti, ale i neoimpresionismu. V
Čechách k představitelům fauvismu patřili členové
Osmy a Skupiny výtvarných umělců, E. Filla, V. Špála,
později J. Bauch aj.
futurismus, literární a výtvarný umělecký směr 1. čtvrtiny 20. stol.; jeden z
hlavních avantgardních směrů (název z italského futuro,
tj. budoucnost). Vznik futurismu je spojen s Futuristickým
manifestem F. T. Marinettiho (vydán 1909 v Paříži).
V roce 1910 publikovali G. Balla, U. Boccioni, C. Carra,
G. Severini několik manifestů o malířství; 1912 a 1914
v Itálii vydány další manifesty o architektuře a sochařství.
Futurismus programově neguje dosavadní estetické konvence
a literární formy (zvláště v poezii), oslavuje dynamiku
technického světa a industriální společnost a za projev
této dynamiky považuje i sociální revoluci se všemi
nezbytnými rysy militarismu. Nejvýrazněji se futurismus
projevil v Itálii a v Rusku po 1. světové válce.
Ovlivnil dadaismus a surrealismus. Samostatnou modifikací původních
podnětů futurismu je kubofuturismus, soustředěný na
princip “osvobozování skutečnosti” prostřednictvím
nové skladebnosti uměleckého díla.
historismus - výtvarné umění programový návrat ke slohovým
formám minulosti, z nichž je vytvářen nový sloh či
soustava, obvykle za účelem vyjádření nějakého
programu, reprezentace či ideje. Slohy jsou obvykle označovány
předponou neo- či novo- (neorenesance ap.). Historismy se
vyskytují v průběhu celých dějin umění (renesance
programově navázala na antiku, v českém prostředí se
vyskytuje zvláštní jev v době pobělohorské – barokní
gotika ap.), ale hlavním obdobím historismu je 19. stol.
Romantismus uvedl v život především revival gotiky
(Anglie), neogotika se posléze z přestaveb šlechtických
sídel přestěhovala do staveb sakrálních, neorenesance
byla mezinárodním slohem muzeí, divadel, institucí.
Historismus se výrazně uplatnil rovněž v sochařství,
malířství a uměleckém řemesle.
hyperrealismus, též
fotorealismus – umělecký
směr, který vznikl v okruhu vlivu pop-artu v 60. letech
20. stol. v USA. Čerpal ze staromistrovského verismu a
zejména fotografie, kterou využíval formou projekce jako
předlohu. Tematicky se soustřeďoval na svět techniky a
každodennosti (výlohy plné zboží ap.). Typický je
chladný, neosobní výraz zobrazení. V Čechách např. T.
Pištěk, Z. Beran (* 1937), P. Nešleha (* 1937), P. Oriešková
(* 1941) aj.
churriguerrismus [čurigerizmus], styl španělského baroka nazývaný podle rodiny
Churriguerrů. Typický velkou zdobností. Vychází z
iberských tradic. Zásluhou jezuitů se rozšířil do Jižní
Ameriky (zde i prvky aztécké kultury) a na Dálný východ.
iluzionismus, výtvarné
umění opticky přesvědčivé zobrazení skutečnosti
pomocí barvy, světla, modelace a perspektivy tak, aby
zobrazení vyvolalo iluzi reálné existence. Uplatňováno
v pozdní antice, renesanci a zejm. v baroku.
impresionismus, umělecký směr vzniklý ve
francouzském malířství v 70. letech 19. stol. Usiloval o
zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů, pocitů
nekorigovaných předchozí zkušeností ani rozumovou úvahou.
Pojmenování odvozeno z názvu Monetova obrazu (Impression, soleil levant – Dojem, východ slunce, 1872). Typické
znaky – uvolněný rukopis, osamostatnění barevné
skvrny a prosvětlení palety – se objevily již dříve,
zejména u W. Turnera, stoupenců BARBIZONSKÉ ŠKOLY apod.
Další významní představitelé: C. Pissarro, A. Sisley,
v menší míře A. Renoir, E. Degas, P. Cézanne. Viz též
NEOIMPRESIONISMUS.
klasicismus, obecně stylové tendence navazující na tzv. klasické umění (umění
starého Řecka a Říma). Úsilí obnovit proti subjektivněji
založeným uměleckým směrům (např. baroko) nadosobní
objektivní řád, založený zejm. na rozumové úvaze;
architektura
a výtvarné
umění a) renesanční
klasicismus; v Itálii uplatněny
klasicistní prvky zejm. v architektuře pozdní renesance
(inspirace císařským Římem); dílo A. Palladia
napodobováno na sever od Itálie ještě v 17. – 18.
stol. (Ch. Wren); b) v užším smyslu francouzské malířství
17. stol. (N. Poussin, C. Lorrain); c) umělecký proud 2.
pol. 18. stol. a 1. čtvrtiny 19. stol.; zejm. v architektuře
1780 – 1830 též zv. neoklasicismus. Reagoval na
subjektivismus baroka a rokoka příklonem ke klasickému umění
starého Říma a Řecka. Podnícen vykopávkami v
Herkulaneu a v Pompejích (1748) i teoretickým dílem zejm.
J. J. Winckelmana. Do specifické podoby rozvinut zejm. ve
Francii (sloh Ludvíka XVI., EMPÍR) a v Rusku (výstavba
Petrohradu). Významní představitelé: architekti J. G.
Soufflot, B. Vignon, K. F. Schinkel, malíři R. Mengs, J.
L. David, J. A. D. Ingres, sochaři A. Canova, B.
Thorvaldsen, J. -A. Houdon;
kolorismus, malba, v níž nad kresbou převažuje uplatnění barev k vyjádření
modelačních, prostorových, významových a jiných
hodnot.
kubismus -
výtvarné umění
umělecký směr založený kolem roku 1910 v Paříži P.
Picassem a G. Braquem. Charakteristický opuštěním
perspektivního zobrazování prostoru a zdůrazněním základních
geometrických tvarů objektů. Období protokubismu (1907
– 09) pod vlivem černošské plastiky i Cézannova obratu
k zobrazování trojrozměrnosti věcí v prostoru. Předměty
redukovány na elementární geometrické tvary, omezen
kolorit na několik odstínů hnědi a šedi. V analytickém
kubismu (1910 – 12) došlo k rozbití předmětu na jeho
části tím, že tyto části ve skutečnosti nazírané z
různých úhlů jsou zobrazeny najednou a vedle sebe v ploše
obrazu. Zejm. u zátiší kolorit stále potlačen. V období
syntetického kubismu (1912 – 14) předmět znovu vystaven
z jednoduchých výtvarných prvků (linií, ploch a barev).
Umělci nenapodobovali viděné, vytvářeli věci podle
vlastních zákonů obrazové skladby; malířské prvky získaly
nezávislost na vnějším světě. Po 1923 další vývojové
etapy (lyrický kubismus, ovlivněný mj. lidovým
ornamentem, imaginativní kubismus, ovlivněný
surrealismem). Kubismus pod vlivem P. Picassa a G. Braqua
rozvíjen i skupinou Section d’Or a v českých zemích
Skupinou výtvarných umělců (malíři B. Kubišta, E.
Filla, sochař O. Gutfreund, architekti P. Janák, J. Gočár,
J. Chochol). Silně zapůsobil na výtvarnou avantgardu před
1. světovou válkou i po ní, ovlivnil futurismus aj. Místy
(zejména v Čechách) nabyl charakteru uměleckého slohu
(malířství, sochařství, architektura, umělecké řemeslo);
pronikl též do literatury;
lettrismus
a) grafické a malířské pojetí považující za hlavní
výrazový prostředek písmena, písmo a text, seskupované
do výtvarných obrazců. Název z roku 1925; b) tendence v
umění 20. stol., hledající spojitosti mezi literárním
dílem a výtvarným uměním (písmena na kubistických
obrazech, Apollinairovy kaligramy).
lučismus
viz RAYONISMUS
manýrismus
-
výtvarné umění a)
způsob zručné tvorby, který využívá v umění osvědčené
slohové prvky a tvary a obvykle se objevuje na konci
jednotlivých slohových období. Usiluje tedy tvořit podle
nejlepších prověřených způsobů (francouzsky maniere,
způsob); b) umělecký sloh v období mezi renesancí a
barokem (v Itálii asi 1530 – 90, v zaalpských zemích
asi do 1. čtvrtiny 17. stol.), kdy se proti renesanci
prosadilo až exaltované zduchovnění a vnitřní
subjektivní zážitek. Umění bylo odvozováno z ideálních
představ, jeho záměrem byla nadpřírodní abstrakce. Ve
výtvarném umění byl kladen důraz na elegantní
rafinovanost, tajemnost a neklid. Byla popřena přirozená
zákonitost perspektivy a tektoniky i vztah děje a
prostoru; typická je asymetričnost kompozice a dlouhá štíhlá
figura s malou hlavou, prohnutá do esovitého postoje (tzv.
figura serpentinata – G. F. M. M. Parmigianino, G. da
Bologna aj.). Postupně rostl význam a hodnota kresby, která
se oddělovala od malířství jako rovnocenný obor. Jako
samostatný obor se vydělila krajinomalba, žánr a malba
historických a mytologických témat; vznikala díla s
bizarními a fantaskními motivy (G. Arcimboldo, El Greco
aj.), která se spolu s řadou unikátních nebo nezvyklých
přírodnin a mytologických i dobových plastik stávala
součástí soukromých sbírek (Medicejské sbírky ve
Florencii, Kunstkomora Rudolfa II. v Praze). V architektuře
byly prvním projevem manýrismu pozdní práce
Michelangelovy, později stavby G. Romana a G. Vignoly.
Typické je zejm. zdůraznění kontrastů architektonických
článků. Mimo Itálii výraznými centry manýrismu zejm.
Francie (fontainebleauská škola, ovlivněná F.
Primaticciem) a rudolfínský dvůr v Praze (B. Spranger, H.
von Aachen, A. de Vries).
minimalismus - výtvarné umění minimal art – hnutí v
americkém výtvarném umění od 60. do pol. 70. let. Jeho
cílem byla prezentace “základních struktur” (podle názvu
slavné výstavy Primary Structures v Jewish Museum v New
Yorku, 1966). Je spojován spíše se sochařstvím než s
malířstvím. Mezi základní předpoklady minimalismu patří
eliminace zobrazení i stop osobního dotyku umělce, soustředění
na základní, většinou pravoúhlé tvary, v malířství
absence iluzívního prostoru, v sochařství nepřítomnost
podstavce, důraz na materiálové kvality. Předchůdci
minimalismu jsou pováleční američtí umělci B. Newman,
A. Reinhardt a D. Smith. Hlavní představitelé C. Andre, D.
Flavin, D. Judd, S. Le Witt, R. Morris, R. Serra, F. Stella.
modernismus - souhrnné, ne zcela přesné
označení některých nerealistických směrů v literatuře
a umění 20. stol., např. expresionismus, futurismus,
dadaismus, imažinismus, konstruktivismus, surrealismus.
muralismus, malířské hnutí v Mexiku, vzniklé před rokem 1925. Zaměřeno na
vnitřní i vnější výzdobu veřejných budov monumentálními
nástěnnými malbami. Kulminovalo v 50. letech. Zobrazovány
náměty z dějin předkolumbovského Mexika, z osvobozeneckého
hnutí i ze soudobého života země. Expresívní styl s
prvky předkolumbovského výtvarného umění. Hlavní představitelé
J. C. Orozco, D. Rivera, D. A. Siqueiros.
naivismus - insitní umění – výtvarná
tvorba neškolených amatérů, dříve nazývaných
primitivové nebo nedělní umělci. Vyvíjelo se v době ústupu
řemesel a folklórní tradice jako jejich svérázné
prodloužení. Tvorba naivních umělců, samouků, vyrůstá
většinou stranou vývojových tendencí moderního umění,
avšak sama je často (zejm. pro svou spontaneitu,
sugestivnost a poetičnost) pro moderní umění inspirací.
Forma naivního umění je většinou podřízena obsahu;
typický je popisný realismus, volné užití barev a
komponování barevných ploch spíše na principu
dekorativním než perspektivním. Námětem zejm. každodenní
život, vzpomínky a snové představy. Obdobně jako výtvarné
projevy dětí a lidového umění bývá naivní umění
považováno za prvotní stupeň umělecké tvorby, na němž
lze sledovat základní principy umění v nejpřístupnější
formě. Pro moderní umění objeveno naivní umění (dílo
H. Rousseaua) v roce 1905 G. Apollinairem, P. Picassem, R.
Delaunayem a jinými.
naturalismus - výtvarné umění a) obecný princip projevující
se v různých slohových obdobích (helénismus, pozdní
gotika, barokní italské a nizozemské malířství),
usilující o věrné postižení skutečnosti a odmítající
její idealizaci; b) směr druhé pol. 19. stol. vycházející
z realismu; zformován koncem 60. let ve Francii. Umělecky
významný zejm. v holandském, belgickém a německém malířství.
neoimpresionismus,
divizionismus, pointilismus – malířský směr usilující v druhé
pol. 80. let 19. stol. založit instinktivní tvorbu
impresionismu na vědeckých poznatcích, zejm. z oboru
fyziologie vidění a fyzikální optiky. Podstatou
neoimpresionismu je náhrada míšení barevných pigmentů
na paletě optickým prolínáním drobných základních
barevných bodů (francouzsky le point, tečka) položených
na plátně těsně vedle sebe; na sítnici oka se body opět
skládají ve výslednou barvu. Významní představitelé:
G. Seurat, P. Signack, C. Pissaro.
neoklasicismus,
novoklasicismus –
souhrnné označení řady uměleckých projevů a
estetických tendencí, které se v letech 1890 – 1918
prosazovaly v literatuře, hudbě a umění. Zdůrazňoval
řád a kázeň, myšlenkovou a výrazovou logiku,
intelekt; výtvarné umění
umělecký
proud druhé pol. 18. stol. a první čtvrtiny 19. stol.,
který rozvíjel zásady KLASICISMU. Projevoval se zejm. v
architektuře. Tendence neoklasicismu byly uplatňovány i v
zobrazujících uměních zejm. v druhé pol. 19. stol. a v
první čtvrtině 20. stol. (neoklasistické prvky v určitém
období patrné např. u Puvis de Chavanna, P. Picassa).
neoplasticismus, umělecký směr vytvořený
v letech 1913 – 17 P. Mondrianem; inspirován kubismem. K
vyjádření ideje kosmické harmonie zbavené všech
nahodilostí neoplasticismus užíval pravoúhlé členění
obrazové plochy horizontálními a vertikálními liniemi
šesti základních barev. Stoupenci neoplasticismu byli
soustředěni zejm. kolem časopisu De Stijl (T. van Doesburg, G. Vantongerloo, 1886 – 1965).
Neoplasticismus ovlivnil estetiku BAUHAUSU.
neorealismus, umělecký směr v italské
literatuře a filmu po druhé světové válce. Neorealisté
usilovali o důkladně prokreslené a drsně dramatické
zobrazení současného italského života i některých
období minulosti Itálie, zejm. fašismu a odporu proti němu.
Hrdiny nacházeli mezi prostými venkovany, do jejichž
psychiky se snažili proniknout. Užívali nekomplikovaný
jazyk, blízký lidové řeči. K hlavním představitelům
patřili v literatuře mj. A. Moravia, R. Viganová, C. Levi,
V. Pratolini a ve filmu A. Blasetti, G. De Santis, V. de
Sica a L. Visconti. – Neorealismus se projevoval i v
italském a mexickém malířství (R. Guttuso, v letech
1912 – 1987; mexický MURALISMUS).
orfismus - výtvarné umění malířský směr usilující
o vyvolání hudebních a poetických dojmů skladbou
abstraktních linií a barevných ploch v čisté barvě. Název
použit G. Apollinairem 1912. Hlavní představitelé: R.
Delaunay a F. Kupka. Z francouzského orphique, tajemný.
pointilismus viz NEOIMPRESIONISMUS
postimpresionismus, souhrnné označení pro malířské
směry, které v 80. a 90. letech 19. stol. reagovaly na
impresionismus; zejména neoimpresionismus a symbolismus.
Vyznačuje se rostoucí diferenciací názorů a uměleckých
postupů a společnou snahou dát tvorbě pevnější
inspirační zdroj a metodu, než poskytovalo intuitivní
zachycení zrakového vjemu impresionistů. K
postimpresionismu řazeni např. P. Cézanne, P. Gauguin, O.
Redon, V. van Gogh, H. Toulouse-Lautrec.
postmodernismus, výtvarný směr v poslední
třetině 20. stol.; součást širokého proudu
POSTMODERNY. Společným prvkem je zaměření vůči
dosavadnímu (modernímu) umění, exkluzívnímu, obecně
nesrozumitelnému, zacílenému převážně na kulturní
elitu. Nejvýrazněji profilováno v architektuře – termín
postmoderna zavedl americký architekt Ch. Jenks, žijící
v Anglii. Architektura se snaží překonat elitnost rozšířením
jazyka architektury do různých směrů; základním
principem je tzv. dvojí kódování – architektura, která
oslovuje elitu i lidi z ulice. Zaměřena proti citově
neutrálnímu abstraktnímu funkcionalismu a jeho bytům chápaným
jako “stroje k bydlení”; oproti mezinárodnímu stylu
vytváří tzv. lokální styl (formulován R. Venturim, *
1925), jenž klade důraz na místní zvláštnosti a jedinečnost,
s čímž souvisí návrat k ornamentu s odkazy (tzv.
citacemi) na historické slohy (např. newyorská budova
AT&T ve tvaru stojacích hodin zakončených motivem –
tedy citující motiv – z chippendaleovského nábytku 18.
stol.; architekt P. Johnson, * 1906). Důraz kladen na rozvíjení
tvarosloví v různých měřítcích (mj. inspirace FRAKTÁLEM).
Dvojí kódování (pro odborníky a pro laiky) je chápáno
jako východisko k mnohočetnému kódování čili k vícejazyčnosti,
např. v novostavbě státní galerie ve Stuttgartu od J.
Stirlinga (* 1926): znalec rozpozná inspiraci Miesem van
der Rohem, tradicionista je potěšen citací Schinkelova
klasicismu, lokální kód je reprezentován připomínkou
stuttgartské nádražní budovy, detail zabradlí a jiné
prvky kódovány v populárním stylu. Architektura se ovšem
má vyvarovat povrchního eklekticismu. – V malířství a
sochařství patrné přesouvání důrazu směrem k poetičtějším,
emocionálnějším a ambivalentnějším dílům; samotný
termín postmoderní výtvarné umění je však používán
méně často.
purismus, snaha o čistotu; výtvarné umění
- úsilí o stylovou čistotu v tvorbě, zejména
architektonické; a) směr v historizující architektuře a
v obnově historických staveb v 19. stol. Charakteristický
přísným lpěním na tzv. čistém slohu a nekompromisním
odstraňováním pozdějších úprav. Historické stavby
“očišťovány” do původního stavu, často i bez jasných
dokladů a dokumentace; nerespektováním pozdějších
architektonických doplňků často poškozena organičnost
stavby. Významným teoretikem i praktikem purismu Viollet-le-Duc.
V českých zemích zejména J. Mocker; b) umělecký směr
založený 1918 A. Ozenfantem a Le Corbusierem, kteří
vydali manifest Aprčs
le cubisme (Po kubismu). Umělecká tvorba má být podřízena
konstrukčním zákonům a ideálním matematickým poměrům.
Symbolem nového umění má být stroj jako výraz
dokonalosti a odstranění všeho, co nevyplývá z jeho
funkce. Uplatněn zejména v užitém umění a architektuře.
Z latinského purus, čistý.
rayonismus
[rajonyzmus],
lučismus – umělecký směr založený 1911 – 12 M.
Larionovem. Vychází z futurismu, jehož zásady dovádí
za hranice abstraktního umění. Smyslem rayonistického
obrazu má být vyvolání dojmu čtvrtého rozměru prostřednictvím
systému paprsků, jež proměňují obraz v abstraktní
diagram. Z francouzského rayon, resp. z ruského luč,
paprsek.
realismus, věcnost; obecně smysl pro skutečnost, způsob myšlení a jednání
založený na kritickém poznávání skutečnosti. Z
latinského realis, skutečný;
V dějinách
výtvarného umění se lze setkat s různými projevy
realismu (realismus římského portrétu, renesanční
celostní uchopení skutečnosti, realismus holandského malířství
17. stol., realismus jako umělecký směr 19. stol. aj.).
Jako programově samostatný směr vznikl realismus ve
Francii ve 40. letech 19. stol. (G. Courbet, H. Daumier,
krajináři BARBIZONSKÉ ŠKOLY), v Rusku PEREDVIŽNICI, v
Čechách generace K. Purkyně. – Realismus, který se
soustředil na kritiku poměrů v soudobé společnosti a
odmítal daný životní styl a společenské normy, se nazýval
kritický realismus (M. Gorkij). Specifickou, ideologicky
(marxismus, leninismus) zkreslenou podobou realismu je
SOCIALISTICKÝ REALISMUS.
romanismus - umělecký směr v Nizozemí
( v 16. století ), který se formálně opíral o italskou
renesanci. Představiteli byli Orley [orlaj] Barend, též
Bernaert, van, * 1488, † 6. 1. 1542, nizozemský malíř;
činný v Bruselu ( ovlivněn Raffaelem ) a Massys [masejs]
Quentin, * 10. 9. 1465 až
1466, † před 16. 9. 1530, vlámský malíř pozdní
gotiky. Ovlivněn italskou renesancí. Působil
v Lovani, v roce 1491 přesídlil do Antverp.
romantismus - výtvarné umění v architektuře romantismus
reprezentován HISTORISMEM; v období vrcholného romantismu
v 1. pol. 2. stol. zejm. NEOGOTIKA a novorománský sloh, v
období pozdního romantismu v 2. pol. 19. stol. zejm.
architektonický PURISMUS (Viollet-le-Duc, J. Mocker).
Vznikaly komponované romantické zahrady s romantickou
architekturou (umělé zříceniny, chrámky, poustevny
apod.). V sochařství rozvoj pomníkové tvorby, v malířství
náměty ze středověkých dějin i ze současnosti
(osvobozenecké války); inspirace přírodou, hudbou,
divadlem, literaturou i světem pohádek a idealizovaným vnímáním
Orientu. Nejvýznamnější malíři: W. Blake, W. Turner, J.
Constable, Th. Géricault, E. Delacroix, C. D. Friedrich, v
českých zemích bratři Mánesové, J. Navrátil, F. Tkadlík,
A. Kosárek;
socialistický realismus, umělecké hnutí a metoda
vycházející z ideologie marxismu-leninismu. Služebná
metoda vládnoucích komunistických stran ve východní a
střední Evropě; jeho funkcí je politická, morální a
estetická výchova, která má u člověka formovat jeho dělnické
revoluční uvědomění. Byl pod permanentním dohledem státních
a komunistických orgánů, znemožňoval tvůrčí svobodu.
Navázal na realismus 19. stol., kterému však dal
komunistický ideologický obsah; jeho hrdiny jsou vůdčí
osobnosti komunistického hnutí, pracovníci (zejm. manuální),
tzv. hrdinové socialistické práce. Časté bylo používání
symbolů a klišé (ozubená kola, kladiva, kosy, siluety
továren), osoby zobrazovány bez individuálního vnitřního
prožitku, esteticky většinou popisné. Povrchově
realistické umění, často s nízkou uměleckou hodnotou.
suprematismus, směr ve výtvarném umění
formulovaný v roce 1915 K. Malevičem. Geometrická
abstrakce oproštěná od jakékoli předmětnosti. Základní
prvky suprematismu jsou čtverec, úhel, kruh, obdélník a
kříž. Součást rané evropské avantgardní tvorby.
surrealismus, mezinárodní literární a
umělecké hnutí 1923 – 39, v širších souvislostech i
po 2. světové válce. Vznikl v Paříži jako opozice vůči
umění podřízenému tradici a společenským konvencím.
Jeho představitelé chtěli svým dílem co nejvíce vyjít
vstříc přirozenému smyslu člověka pro obrazotvornost a
fantazii. Čerpali z psychoanalytického učení S. Freuda a
snažili se najít nejpůvodnější zdroj umělecké tvorby
v lidském podvědomí, kde podle S. Freuda převládá sexuální
pud. Název převzat z podtitulu Apollinairovy divadelní
hry Prsy Tiresiovy –
Surrealistické drama. Teoreticky byl surrealismus poprvé
definován A. Bretonem v Manifestu
surrealismu;
Výtvarné umění -
typické odpoutání od zobrazení vnější skutečnosti;
vnější model nahrazen vnitřním modelem, malba má být
optickým vyjádřením umělcových představ, pramenících
v hlubinách lidské psychiky (nevědomí, podvědomí,
sen). Fantazijní básnické výtvarné prvky jsou uskutečňované
metodou výtvarného automatismu (J. Miró, H. Arp), někdy
na pomezí abstrakce, a metodou magického realismu,
zobrazujícího s iluzívní věrností vnitřní vize a
fantaskní přestavy (tzv. paranoicko-kritická metoda S.
Dalího, paradoxní iluzionismus R. Magritta). Formálně je
tedy surrealismus blízký jak abstraktnímu nefigurativnímu
výtvarnému projevu, tak popisnému realismu, aniž s nimi
splývá. Uplatněny běžné techniky i techniky koláže,
fotomontáže a DEKALKU. Další představitelé: Y. Tanguy,
A. Giacometti, M. Ray, J. Šíma, J. Štýrský, Toyen.
symbolismus - výtvarné umění vědomá reakce na
impresionismus, naturalismus a akademismus. Oproti napodobování
vnější skutečnosti symbolismus usiloval o vyjádření
emocí a duchovních představ a prožitků pomocí symbolů.
Skutečnost vnějšího světa byla chápána jako látka
pro výtvarné podobenství vnitřního smyslu. Úzce je
spjat symbolismus s literaturou, často se překrýval se
secesí, místy patrné zárodky expresionismu. K zakladatelům
symbolismu patří zejm. G. Moreau, O. Redon, P. de
Chavannes, A. Rodin. Další představitelé: P. Gauguin,
skupina Nabis, J. Ensor (předjímal expresionismus), A. Böcklin,
v českých zemích L. Šaloun, S. Sucharda, F. Bílek, J.
Preisler, V. Preissig a jiní.
syntetismus, malířský směr propracovaný E. Bernardem a P. Gauguinem ve francouzském
Pont Aven roku 1888 a později přejatý i skupinou Nabis.
Jiný název pro CLOISONNISMUS.
tašismus,
tachismus – směr v nefigurativním malířství a grafice 50. let 20.
stol. zejm. ve Francii. Zdůrazňoval spontánnost malířské
akce, projevující se např. automatickým kladením barevných
skvrn a linií bez promyšleného záměru. Automatismem byl
tašismus blízký surrealismu a spontánností akční malbě.
Někdy chápán jako francouzská varianta abstraktního
expresionismu.
tenebrismus, temnosvit – způsob malby, v
níž osvětlené tvary vystupují z temného pozadí a okolí.
Příznačný zejména pro období baroka; doprovázel snahy
o zdramatizování a zduchovnění námětu. Ovlivnil i
kresbu a grafiku.
tubismus,
malířský směr, do kterého byla zařazena některá
díla Fernarda Légera, je odvozen od výrazu tubes roury.
Zatímco pro kubismus byl typický tvar krychle (cubes), pro
malby Fernanda Légera v určitém období byly
charakteristické trubice, válce a kužely.Zobrazoval
tubovité figuríny pohybující se po plátně.
verismus, takové pojetí uměleckého díla, které usiluje o naprosto přesné a
věrné vystižení skutečnosti. Jako umělecký směr
vznikl v 19. stol.
