mse.com

 home page  »  narozeniny slavných  »  geopatogenní zóny

-ismy


 
 
        SEZNAM "-ISMŮ" VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ
 

akademismus, autoritativní předepisování určitých praktik v umění nějakou akademií, institucí, jež nutí umělce přísně dodržovat určitá pravidla a ideály; vše, co má akademický charakter; tvorba vzdálená soudobému vývoji umění.

artificialismus, český malířský směr vytvořený J. Štyrským a Toyen v Praze a Paříži (od roku 1926 do začátku 30. let). Považuje se za paralelu poetismu jako spojení malířství a poezie, je blízký poetice Devětsilu. Originálně spojuje geometrickou abstrakci a surrealismus.

artismus, formalistický směr v umění zdůrazňující hlavní formální stránku, tzv. čisté umění.

civilismus, uměl. proud zač. 20. stol., zdůrazňující střízlivý vztah k životu a víru v pozitivní vliv moderní technické civilizace na člověka a společnost (W. Whitman, S. K. Neumann).

cloisonnismus [kloazonyzmus], výtvarná metoda spočívající v ohraničení barevných ploch barevnými konturami, což připomíná techniku emailu cloisonné. Významní představitelé: É. Bernard a P. Gauguin.

dadaismus, umělecké literární a výtvarné hnutí založené v roce 1916 T. Tzarou, H. Arpem aj. v Curychu, paralelně se rozvíjelo v USA a v Německu, od roku 1920 centrem Paříž. Podstatou dadaismu je negace konvenčního umění i života, a to formou nesmyslného, provokativního počínání; ve výtvarném umění zejm. použití ready-mades (nalezené objekty) M. Duchampa. V roce 1917 otevřena Galerie Dada (kde vystavovali H. Arp, G. de Chirico, M. Ernst, L. Feininger, V. Kandinski, P. Klee, O. Kokoschka, F. Marc, T. F. Marinetti, A. Modigliani, P. Picasso aj.) a založen časopis Dada. V New Yorku soustřeďoval skupinu dadaistů M. Duchamp (F. Picabia, M. Ray aj.), v Paříži lze k hnutí přiřadit A. Bretona, L. Aragona a P. Eluarda, v Berlíně R. Hülsenbecka, v Hannoveru K. Schwitterse. Od pol. 20. let dadaismus plynule přecházel v surrealismus.

divizionismus viz NEOIMPRESIONISMUS

elementarismus - Doesburg [duzbirch] Theo van, vl. jm. Christian Küpper, * 30. 8. 1883, † 7. 3. 1931, nizozemský malíř, architekt, teoretik a spisovatel. Spoluzakladatel a teoretik konstruktivistického hnutí De Stijl. Od roku 1917 vydával časopis De Stijl. Zpočátku maloval abstraktní kompozice svisle a vodorovně dělené na přímky a čtyřúhelníky základních barev, později přešel k diagonálám; tento vlastní styl nazval elementarismem. Jeho teorie a její realizace měla vliv na BAUHAUS.

explozionalismus -  představitelem je Vladimír Boudník, * 17. 3. 1924, † 5.12.1968, český malíř a grafik; od 1965 člen Spolku českých výtvarných umělců. Jeden z nejvýznamnějších představitelů původní a nezávislé lyrické abstrakce v grafice. V letech 1945 – 57 šířil ideu explozionalismu založenou na tvůrčí asociaci pouličními happeningy a kresbami na zdech. Autor tří manifestů Explozionalismus. Byl přesvědčen, že umění může zbavit lidstvo netečnosti a lhostejnosti. Vytvořil nové výtvarné techniky: sazovou techniku a exhumační techniku, aktivní grafiku, strukturální grafiku, magnetickou grafiku. Autor sérií monotypů, dekalků, akvarelů a tušových kreseb. Kombinoval klasické techniky s vlastními postupy (Variace na Rorschachův test, Portréty pražských zdí, Důrazné listy).

expresionismus - umělecký směr či hnutí, které vzniklo kolem 1905 v Německu (z latinského expressio, výraz). Je charakteristické zaměřením na vnitřní psychické stavy, vyjadřuje se barevnou a tvarovou deformací. První vlna expresionismu koncem 19. stol. (E. Munch, J. Ensor). Vlastní směr spojen se skupinou Die Brücke. Představitelé exprecionismu O. Müller a E. L. Kirchner navštívili 1911 Prahu (styk s W. Nowakem a B. Kubištou).

fauvismus, výtvarný směr, označení pro malbu francouzského expresionismu. Hlavní představitelé M. Vlaminck, A. Derain, G. Rouault, H. Matisse společně vystavovali na Podzimním salónu v Paříži 1905; k nim se připojili R. Dufy, G. Braque a Kees van Dongen. Typické je užití divokých, nelomených barevných tónů s prvky secesní zdobnosti, ale i neoimpresionismu. V Čechách k představitelům fauvismu patřili členové Osmy a Skupiny výtvarných umělců, E. Filla, V. Špála, později J. Bauch aj.

futurismus, literární a výtvarný umělecký směr 1. čtvrtiny 20. stol.; jeden z hlavních avantgardních směrů (název z italského futuro, tj. budoucnost). Vznik futurismu je spojen s Futuristickým manifestem F. T. Marinettiho (vydán 1909 v Paříži). V roce 1910 publikovali G. Balla, U. Boccioni, C. Carra, G. Severini několik manifestů o malířství; 1912 a 1914 v Itálii vydány další manifesty o architektuře a sochařství. Futurismus programově neguje dosavadní estetické konvence a literární formy (zvláště v poezii), oslavuje dynamiku technického světa a industriální společnost a za projev této dynamiky považuje i sociální revoluci se všemi nezbytnými rysy militarismu. Nejvýrazněji se futurismus projevil v Itálii a v Rusku po 1. světové válce. Ovlivnil dadaismus a surrealismus. Samostatnou modifikací původních podnětů futurismu je kubofuturismus, soustředěný na princip “osvobozování skutečnosti” prostřednictvím nové skladebnosti uměleckého díla. 

historismus - výtvarné umění programový návrat ke slohovým formám minulosti, z nichž je vytvářen nový sloh či soustava, obvykle za účelem vyjádření nějakého programu, reprezentace či ideje. Slohy jsou obvykle označovány předponou neo- či novo- (neorenesance ap.). Historismy se vyskytují v průběhu celých dějin umění (renesance programově navázala na antiku, v českém prostředí se vyskytuje zvláštní jev v době pobělohorské – barokní gotika ap.), ale hlavním obdobím historismu je 19. stol. Romantismus uvedl v život především revival gotiky (Anglie), neogotika se posléze z přestaveb šlechtických sídel přestěhovala do staveb sakrálních, neorenesance byla mezinárodním slohem muzeí, divadel, institucí. Historismus se výrazně uplatnil rovněž v sochařství, malířství a uměleckém řemesle.

hyperrealismus, též fotorealismus – umělecký směr, který vznikl v okruhu vlivu pop-artu v 60. letech 20. stol. v USA. Čerpal ze staromistrovského verismu a zejména fotografie, kterou využíval formou projekce jako předlohu. Tematicky se soustřeďoval na svět techniky a každodennosti (výlohy plné zboží ap.). Typický je chladný, neosobní výraz zobrazení. V Čechách např. T. Pištěk, Z. Beran (* 1937), P. Nešleha (* 1937), P. Oriešková (* 1941) aj.

churriguerrismus [čurigerizmus], styl španělského baroka nazývaný podle rodiny Churriguerrů. Typický velkou zdobností. Vychází z iberských tradic. Zásluhou jezuitů se rozšířil do Jižní Ameriky (zde i prvky aztécké kultury) a na Dálný východ.

iluzionismus, výtvarné umění opticky přesvědčivé zobrazení skutečnosti pomocí barvy, světla, modelace a perspektivy tak, aby zobrazení vyvolalo iluzi reálné existence. Uplatňováno v pozdní antice, renesanci a zejm. v baroku.

impresionismus, umělecký směr vzniklý ve francouzském malířství v 70. letech 19. stol. Usiloval o zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů, pocitů nekorigovaných předchozí zkušeností ani rozumovou úvahou. Pojmenování odvozeno z názvu Monetova obrazu (Impression, soleil levant – Dojem, východ slunce, 1872). Typické znaky – uvolněný rukopis, osamostatnění barevné skvrny a prosvětlení palety – se objevily již dříve, zejména u W. Turnera, stoupenců BARBIZONSKÉ ŠKOLY apod. Další významní představitelé: C. Pissarro, A. Sisley, v menší míře A. Renoir, E. Degas, P. Cézanne. Viz též NEOIMPRESIONISMUS.

klasicismus, obecně stylové tendence navazující na tzv. klasické umění (umění starého Řecka a Říma). Úsilí obnovit proti subjektivněji založeným uměleckým směrům (např. baroko) nadosobní objektivní řád, založený zejm. na rozumové úvaze; 

architektura a výtvarné umění a) renesanční klasicismus; v Itálii uplatněny klasicistní prvky zejm. v architektuře pozdní renesance (inspirace císařským Římem); dílo A. Palladia napodobováno na sever od Itálie ještě v 17. – 18. stol. (Ch. Wren); b) v užším smyslu francouzské malířství 17. stol. (N. Poussin, C. Lorrain); c) umělecký proud 2. pol. 18. stol. a 1. čtvrtiny 19. stol.; zejm. v architektuře 1780 – 1830 též zv. neoklasicismus. Reagoval na subjektivismus baroka a rokoka příklonem ke klasickému umění starého Říma a Řecka. Podnícen vykopávkami v Herkulaneu a v Pompejích (1748) i teoretickým dílem zejm. J. J. Winckelmana. Do specifické podoby rozvinut zejm. ve Francii (sloh Ludvíka XVI., EMPÍR) a v Rusku (výstavba Petrohradu). Významní představitelé: architekti J. G. Soufflot, B. Vignon, K. F. Schinkel, malíři R. Mengs, J. L. David, J. A. D. Ingres, sochaři A. Canova, B. Thorvaldsen, J. -A. Houdon; 

kolorismus, malba, v níž nad kresbou převažuje uplatnění barev k vyjádření modelačních, prostorových, významových a jiných hodnot.

kubismus - výtvarné umění umělecký směr založený kolem roku 1910 v Paříži P. Picassem a G. Braquem. Charakteristický opuštěním perspektivního zobrazování prostoru a zdůrazněním základních geometrických tvarů objektů. Období protokubismu (1907 – 09) pod vlivem černošské plastiky i Cézannova obratu k zobrazování trojrozměrnosti věcí v prostoru. Předměty redukovány na elementární geometrické tvary, omezen kolorit na několik odstínů hnědi a šedi. V analytickém kubismu (1910 – 12) došlo k rozbití předmětu na jeho části tím, že tyto části ve skutečnosti nazírané z různých úhlů jsou zobrazeny najednou a vedle sebe v ploše obrazu. Zejm. u zátiší kolorit stále potlačen. V období syntetického kubismu (1912 – 14) předmět znovu vystaven z jednoduchých výtvarných prvků (linií, ploch a barev). Umělci nenapodobovali viděné, vytvářeli věci podle vlastních zákonů obrazové skladby; malířské prvky získaly nezávislost na vnějším světě. Po 1923 další vývojové etapy (lyrický kubismus, ovlivněný mj. lidovým ornamentem, imaginativní kubismus, ovlivněný surrealismem). Kubismus pod vlivem P. Picassa a G. Braqua rozvíjen i skupinou Section d’Or a v českých zemích Skupinou výtvarných umělců (malíři B. Kubišta, E. Filla, sochař O. Gutfreund, architekti P. Janák, J. Gočár, J. Chochol). Silně zapůsobil na výtvarnou avantgardu před 1. světovou válkou i po ní, ovlivnil futurismus aj. Místy (zejména v Čechách) nabyl charakteru uměleckého slohu (malířství, sochařství, architektura, umělecké řemeslo); pronikl též do literatury; 

lettrismus a) grafické a malířské pojetí považující za hlavní výrazový prostředek písmena, písmo a text, seskupované do výtvarných obrazců. Název z roku 1925; b) tendence v umění 20. stol., hledající spojitosti mezi literárním dílem a výtvarným uměním (písmena na kubistických obrazech, Apollinairovy kaligramy).

lučismus viz RAYONISMUS

manýrismus  - výtvarné umění a) způsob zručné tvorby, který využívá v umění osvědčené slohové prvky a tvary a obvykle se objevuje na konci jednotlivých slohových období. Usiluje tedy tvořit podle nejlepších prověřených způsobů (francouzsky maniere, způsob); b) umělecký sloh v období mezi renesancí a barokem (v Itálii asi 1530 – 90, v zaalpských zemích asi do 1. čtvrtiny 17. stol.), kdy se proti renesanci prosadilo až exaltované zduchovnění a vnitřní subjektivní zážitek. Umění bylo odvozováno z ideálních představ, jeho záměrem byla nadpřírodní abstrakce. Ve výtvarném umění byl kladen důraz na elegantní rafinovanost, tajemnost a neklid. Byla popřena přirozená zákonitost perspektivy a tektoniky i vztah děje a prostoru; typická je asymetričnost kompozice a dlouhá štíhlá figura s malou hlavou, prohnutá do esovitého postoje (tzv. figura serpentinata – G. F. M. M. Parmigianino, G. da Bologna aj.). Postupně rostl význam a hodnota kresby, která se oddělovala od malířství jako rovnocenný obor. Jako samostatný obor se vydělila krajinomalba, žánr a malba historických a mytologických témat; vznikala díla s bizarními a fantaskními motivy (G. Arcimboldo, El Greco aj.), která se spolu s řadou unikátních nebo nezvyklých přírodnin a mytologických i dobových plastik stávala součástí soukromých sbírek (Medicejské sbírky ve Florencii, Kunstkomora Rudolfa II. v Praze). V architektuře byly prvním projevem manýrismu pozdní práce Michelangelovy, později stavby G. Romana a G. Vignoly. Typické je zejm. zdůraznění kontrastů architektonických článků. Mimo Itálii výraznými centry manýrismu zejm. Francie (fontainebleauská škola, ovlivněná F. Primaticciem) a rudolfínský dvůr v Praze (B. Spranger, H. von Aachen, A. de Vries).

minimalismus - výtvarné umění minimal art – hnutí v americkém výtvarném umění od 60. do pol. 70. let. Jeho cílem byla prezentace “základních struktur” (podle názvu slavné výstavy Primary Structures v Jewish Museum v New Yorku, 1966). Je spojován spíše se sochařstvím než s malířstvím. Mezi základní předpoklady minimalismu patří eliminace zobrazení i stop osobního dotyku umělce, soustředění na základní, většinou pravoúhlé tvary, v malířství absence iluzívního prostoru, v sochařství nepřítomnost podstavce, důraz na materiálové kvality. Předchůdci minimalismu jsou pováleční američtí umělci B. Newman, A. Reinhardt a D. Smith. Hlavní představitelé C. Andre, D. Flavin, D. Judd, S. Le Witt, R. Morris, R. Serra, F. Stella.

modernismus - souhrnné, ne zcela přesné označení některých nerealistických směrů v literatuře a umění 20. stol., např. expresionismus, futurismus, dadaismus, imažinismus, konstruktivismus, surrealismus.

muralismus, malířské hnutí v Mexiku, vzniklé před rokem 1925. Zaměřeno na vnitřní i vnější výzdobu veřejných budov monumentálními nástěnnými malbami. Kulminovalo v 50. letech. Zobrazovány náměty z dějin předkolumbovského Mexika, z osvobozeneckého hnutí i ze soudobého života země. Expresívní styl s prvky předkolumbovského výtvarného umění. Hlavní představitelé J. C. Orozco, D. Rivera, D. A. Siqueiros.

naivismus - insitní umění – výtvarná tvorba neškolených amatérů, dříve nazývaných primitivové nebo nedělní umělci. Vyvíjelo se v době ústupu řemesel a folklórní tradice jako jejich svérázné prodloužení. Tvorba naivních umělců, samouků, vyrůstá většinou stranou vývojových tendencí moderního umění, avšak sama je často (zejm. pro svou spontaneitu, sugestivnost a poetičnost) pro moderní umění inspirací. Forma naivního umění je většinou podřízena obsahu; typický je popisný realismus, volné užití barev a komponování barevných ploch spíše na principu dekorativním než perspektivním. Námětem zejm. každodenní život, vzpomínky a snové představy. Obdobně jako výtvarné projevy dětí a lidového umění bývá naivní umění považováno za prvotní stupeň umělecké tvorby, na němž lze sledovat základní principy umění v nejpřístupnější formě. Pro moderní umění objeveno naivní umění (dílo H. Rousseaua) v roce 1905 G. Apollinairem, P. Picassem, R. Delaunayem a jinými.

naturalismus - výtvarné umění a) obecný princip projevující se v různých slohových obdobích (helénismus, pozdní gotika, barokní italské a nizozemské malířství), usilující o věrné postižení skutečnosti a odmítající její idealizaci; b) směr druhé pol. 19. stol. vycházející z realismu; zformován koncem 60. let ve Francii. Umělecky významný zejm. v holandském, belgickém a německém malířství.

neoimpresionismus, divizionismus, pointilismus – malířský směr usilující v druhé pol. 80. let 19. stol. založit instinktivní tvorbu impresionismu na vědeckých poznatcích, zejm. z oboru fyziologie vidění a fyzikální optiky. Podstatou neoimpresionismu je náhrada míšení barevných pigmentů na paletě optickým prolínáním drobných základních barevných bodů (francouzsky le point, tečka) položených na plátně těsně vedle sebe; na sítnici oka se body opět skládají ve výslednou barvu. Významní představitelé: G. Seurat, P. Signack, C. Pissaro.

neoklasicismus, novoklasicismus –  souhrnné označení řady uměleckých projevů a estetických tendencí, které se v letech 1890 – 1918 prosazovaly v literatuře, hudbě a umění. Zdůrazňoval řád a kázeň, myšlenkovou a výrazovou logiku, intelekt; výtvarné umění umělecký proud druhé pol. 18. stol. a první čtvrtiny 19. stol., který rozvíjel zásady KLASICISMU. Projevoval se zejm. v architektuře. Tendence neoklasicismu byly uplatňovány i v zobrazujících uměních zejm. v druhé pol. 19. stol. a v první čtvrtině 20. stol. (neoklasistické prvky v určitém období patrné např. u Puvis de Chavanna, P. Picassa).

neoplasticismus, umělecký směr vytvořený v letech 1913 – 17 P. Mondrianem; inspirován kubismem. K vyjádření ideje kosmické harmonie zbavené všech nahodilostí neoplasticismus užíval pravoúhlé členění obrazové plochy horizontálními a vertikálními liniemi šesti základních barev. Stoupenci neoplasticismu byli soustředěni zejm. kolem časopisu De Stijl (T. van Doesburg, G. Vantongerloo, 1886 – 1965). Neoplasticismus ovlivnil estetiku BAUHAUSU.

neorealismus, umělecký směr v italské literatuře a filmu po druhé světové válce. Neorealisté usilovali o důkladně prokreslené a drsně dramatické zobrazení současného italského života i některých období minulosti Itálie, zejm. fašismu a odporu proti němu. Hrdiny nacházeli mezi prostými venkovany, do jejichž psychiky se snažili proniknout. Užívali nekomplikovaný jazyk, blízký lidové řeči. K hlavním představitelům patřili v literatuře mj. A. Moravia, R. Viganová, C. Levi, V. Pratolini a ve filmu A. Blasetti, G. De Santis, V. de Sica a L. Visconti. – Neorealismus se projevoval i v italském a mexickém malířství (R. Guttuso, v letech 1912 – 1987; mexický MURALISMUS).

orfismus - výtvarné umění malířský směr usilující o vyvolání hudebních a poetických dojmů skladbou abstraktních linií a barevných ploch v čisté barvě. Název použit G. Apollinairem 1912. Hlavní představitelé: R. Delaunay a F. Kupka. Z francouzského orphique, tajemný.

pointilismus viz NEOIMPRESIONISMUS

postimpresionismus, souhrnné označení pro malířské směry, které v 80. a 90. letech 19. stol. reagovaly na impresionismus; zejména neoimpresionismus a symbolismus. Vyznačuje se rostoucí diferenciací názorů a uměleckých postupů a společnou snahou dát tvorbě pevnější inspirační zdroj a metodu, než poskytovalo intuitivní zachycení zrakového vjemu impresionistů. K postimpresionismu řazeni např. P. Cézanne, P. Gauguin, O. Redon, V. van Gogh, H. Toulouse-Lautrec.

postmodernismus, výtvarný směr v poslední třetině 20. stol.; součást širokého proudu POSTMODERNY. Společným prvkem je zaměření vůči dosavadnímu (modernímu) umění, exkluzívnímu, obecně nesrozumitelnému, zacílenému převážně na kulturní elitu. Nejvýrazněji profilováno v architektuře – termín postmoderna zavedl americký architekt Ch. Jenks, žijící v Anglii. Architektura se snaží překonat elitnost rozšířením jazyka architektury do různých směrů; základním principem je tzv. dvojí kódování – architektura, která oslovuje elitu i lidi z ulice. Zaměřena proti citově neutrálnímu abstraktnímu funkcionalismu a jeho bytům chápaným jako “stroje k bydlení”; oproti mezinárodnímu stylu vytváří tzv. lokální styl (formulován R. Venturim, * 1925), jenž klade důraz na místní zvláštnosti a jedinečnost, s čímž souvisí návrat k ornamentu s odkazy (tzv. citacemi) na historické slohy (např. newyorská budova AT&T ve tvaru stojacích hodin zakončených motivem – tedy citující motiv – z chippendaleovského nábytku 18. stol.; architekt P. Johnson, * 1906). Důraz kladen na rozvíjení tvarosloví v různých měřítcích (mj. inspirace FRAKTÁLEM). Dvojí kódování (pro odborníky a pro laiky) je chápáno jako východisko k mnohočetnému kódování čili k vícejazyčnosti, např. v novostavbě státní galerie ve Stuttgartu od J. Stirlinga (* 1926): znalec rozpozná inspiraci Miesem van der Rohem, tradicionista je potěšen citací Schinkelova klasicismu, lokální kód je reprezentován připomínkou stuttgartské nádražní budovy, detail zabradlí a jiné prvky kódovány v populárním stylu. Architektura se ovšem má vyvarovat povrchního eklekticismu. – V malířství a sochařství patrné přesouvání důrazu směrem k poetičtějším, emocionálnějším a ambivalentnějším dílům; samotný termín postmoderní výtvarné umění je však používán méně často.

purismus, snaha o čistotu; výtvarné umění - úsilí o stylovou čistotu v tvorbě, zejména architektonické; a) směr v historizující architektuře a v obnově historických staveb v 19. stol. Charakteristický přísným lpěním na tzv. čistém slohu a nekompromisním odstraňováním pozdějších úprav. Historické stavby “očišťovány” do původního stavu, často i bez jasných dokladů a dokumentace; nerespektováním pozdějších architektonických doplňků často poškozena organičnost stavby. Významným teoretikem i praktikem purismu Viollet-le-Duc. V českých zemích zejména J. Mocker; b) umělecký směr založený 1918 A. Ozenfantem a Le Corbusierem, kteří vydali manifest Aprčs le cubisme (Po kubismu). Umělecká tvorba má být podřízena konstrukčním zákonům a ideálním matematickým poměrům. Symbolem nového umění má být stroj jako výraz dokonalosti a odstranění všeho, co nevyplývá z jeho funkce. Uplatněn zejména v užitém umění a architektuře. Z latinského purus, čistý.

rayonismus [rajonyzmus], lučismus – umělecký směr založený 1911 – 12 M. Larionovem. Vychází z futurismu, jehož zásady dovádí za hranice abstraktního umění. Smyslem rayonistického obrazu má být vyvolání dojmu čtvrtého rozměru prostřednictvím systému paprsků, jež proměňují obraz v abstraktní diagram. Z francouzského rayon, resp. z ruského luč, paprsek.

realismus, věcnost; obecně smysl pro skutečnost, způsob myšlení a jednání založený na kritickém poznávání skutečnosti. Z latinského realis, skutečný; 

V dějinách výtvarného umění se lze setkat s různými projevy realismu (realismus římského portrétu, renesanční celostní uchopení skutečnosti, realismus holandského malířství 17. stol., realismus jako umělecký směr 19. stol. aj.). Jako programově samostatný směr vznikl realismus ve Francii ve 40. letech 19. stol. (G. Courbet, H. Daumier, krajináři BARBIZONSKÉ ŠKOLY), v Rusku PEREDVIŽNICI, v Čechách generace K. Purkyně. – Realismus, který se soustředil na kritiku poměrů v soudobé společnosti a odmítal daný životní styl a společenské normy, se nazýval kritický realismus (M. Gorkij). Specifickou, ideologicky (marxismus, leninismus) zkreslenou podobou realismu je SOCIALISTICKÝ REALISMUS.

romanismus - umělecký směr v Nizozemí ( v 16. století ), který se formálně opíral o italskou renesanci. Představiteli byli Orley [orlaj] Barend, též Bernaert, van, * 1488, † 6. 1. 1542, nizozemský malíř; činný v Bruselu ( ovlivněn Raffaelem ) a Massys [masejs] Quentin, * 10. 9. 1465 až 1466, † před 16. 9. 1530, vlámský malíř pozdní gotiky. Ovlivněn italskou renesancí. Působil v Lovani, v roce 1491 přesídlil do Antverp.

romantismus - výtvarné umění v architektuře romantismus reprezentován HISTORISMEM; v období vrcholného romantismu v 1. pol. 2. stol. zejm. NEOGOTIKA a novorománský sloh, v období pozdního romantismu v 2. pol. 19. stol. zejm. architektonický PURISMUS (Viollet-le-Duc, J. Mocker). Vznikaly komponované romantické zahrady s romantickou architekturou (umělé zříceniny, chrámky, poustevny apod.). V sochařství rozvoj pomníkové tvorby, v malířství náměty ze středověkých dějin i ze současnosti (osvobozenecké války); inspirace přírodou, hudbou, divadlem, literaturou i světem pohádek a idealizovaným vnímáním Orientu. Nejvýznamnější malíři: W. Blake, W. Turner, J. Constable, Th. Géricault, E. Delacroix, C. D. Friedrich, v českých zemích bratři Mánesové, J. Navrátil, F. Tkadlík, A. Kosárek; 

socialistický realismus, umělecké hnutí a metoda vycházející z ideologie marxismu-leninismu. Služebná metoda vládnoucích komunistických stran ve východní a střední Evropě; jeho funkcí je politická, morální a estetická výchova, která má u člověka formovat jeho dělnické revoluční uvědomění. Byl pod permanentním dohledem státních a komunistických orgánů, znemožňoval tvůrčí svobodu. Navázal na realismus 19. stol., kterému však dal komunistický ideologický obsah; jeho hrdiny jsou vůdčí osobnosti komunistického hnutí, pracovníci (zejm. manuální), tzv. hrdinové socialistické práce. Časté bylo používání symbolů a klišé (ozubená kola, kladiva, kosy, siluety továren), osoby zobrazovány bez individuálního vnitřního prožitku, esteticky většinou popisné. Povrchově realistické umění, často s nízkou uměleckou hodnotou.

suprematismus, směr ve výtvarném umění formulovaný v roce 1915 K. Malevičem. Geometrická abstrakce oproštěná od jakékoli předmětnosti. Základní prvky suprematismu jsou čtverec, úhel, kruh, obdélník a kříž. Součást rané evropské avantgardní tvorby.

surrealismus, mezinárodní literární a umělecké hnutí 1923 – 39, v širších souvislostech i po 2. světové válce. Vznikl v Paříži jako opozice vůči umění podřízenému tradici a společenským konvencím. Jeho představitelé chtěli svým dílem co nejvíce vyjít vstříc přirozenému smyslu člověka pro obrazotvornost a fantazii. Čerpali z psychoanalytického učení S. Freuda a snažili se najít nejpůvodnější zdroj umělecké tvorby v lidském podvědomí, kde podle S. Freuda převládá sexuální pud. Název převzat z podtitulu Apollinairovy divadelní hry Prsy Tiresiovy – Surrealistické drama. Teoreticky byl surrealismus poprvé definován A. Bretonem v Manifestu surrealismu

Výtvarné umění - typické odpoutání od zobrazení vnější skutečnosti; vnější model nahrazen vnitřním modelem, malba má být optickým vyjádřením umělcových představ, pramenících v hlubinách lidské psychiky (nevědomí, podvědomí, sen). Fantazijní básnické výtvarné prvky jsou uskutečňované metodou výtvarného automatismu (J. Miró, H. Arp), někdy na pomezí abstrakce, a metodou magického realismu, zobrazujícího s iluzívní věrností vnitřní vize a fantaskní přestavy (tzv. paranoicko-kritická metoda S. Dalího, paradoxní iluzionismus R. Magritta). Formálně je tedy surrealismus blízký jak abstraktnímu nefigurativnímu výtvarnému projevu, tak popisnému realismu, aniž s nimi splývá. Uplatněny běžné techniky i techniky koláže, fotomontáže a DEKALKU. Další představitelé: Y. Tanguy, A. Giacometti, M. Ray, J. Šíma, J. Štýrský, Toyen.

symbolismus - výtvarné umění vědomá reakce na impresionismus, naturalismus a akademismus. Oproti napodobování vnější skutečnosti symbolismus usiloval o vyjádření emocí a duchovních představ a prožitků pomocí symbolů. Skutečnost vnějšího světa byla chápána jako látka pro výtvarné podobenství vnitřního smyslu. Úzce je spjat symbolismus s literaturou, často se překrýval se secesí, místy patrné zárodky expresionismu. K zakladatelům symbolismu patří zejm. G. Moreau, O. Redon, P. de Chavannes, A. Rodin. Další představitelé: P. Gauguin, skupina Nabis, J. Ensor (předjímal expresionismus), A. Böcklin, v českých zemích L. Šaloun, S. Sucharda, F. Bílek, J. Preisler, V. Preissig a jiní.

syntetismus, malířský směr propracovaný E. Bernardem a P. Gauguinem ve francouzském Pont Aven roku 1888 a později přejatý i skupinou Nabis. Jiný název pro CLOISONNISMUS.

tašismus, tachismus – směr v nefigurativním malířství a grafice 50. let 20. stol. zejm. ve Francii. Zdůrazňoval spontánnost malířské akce, projevující se např. automatickým kladením barevných skvrn a linií bez promyšleného záměru. Automatismem byl tašismus blízký surrealismu a spontánností akční malbě. Někdy chápán jako francouzská varianta abstraktního expresionismu.

tenebrismus, temnosvit – způsob malby, v níž osvětlené tvary vystupují z temného pozadí a okolí. Příznačný zejména pro období baroka; doprovázel snahy o zdramatizování a zduchovnění námětu. Ovlivnil i kresbu a grafiku.

tubismus, malířský směr, do kterého byla zařazena některá díla Fernarda Légera, je odvozen od výrazu tubes roury. Zatímco pro kubismus byl typický tvar krychle (cubes), pro malby Fernanda Légera v určitém období byly charakteristické trubice, válce a kužely.Zobrazoval tubovité figuríny pohybující se po plátně.

verismus, takové pojetí uměleckého díla, které usiluje o naprosto přesné a věrné vystižení skutečnosti. Jako umělecký směr vznikl v 19. stol. 

**


Copyright © VdCh