mse.com

 home page  »   mailová adresa  »  přidat stránku k oblíbeným  »  statistika stránky  »  abecední seznam

Výročí narození slavných osobností


     Každý den bychom mohli vzpomínat výročí narození nějaké známé osobnosti. Pokud si budeme postupně připomínat jednotlivce, osvěžíme si celé dějiny, protože dějiny utvářejí jedinci. Vybíráme tedy každý den z nepřeberného množství historických postavy kladné i záporné, ale taková už je historie... Samozřejmostí budou odkazy na stránky týkající se jednotlivých osobností.

 
.
BEZPLATNÉ MĚŘENÍ GEOPATOGENNÍCH ZÓN  
V současné době probíhá koordinovaně bezplatné měření geopatogenních zón v celé České republice.
Máte-li zájem o proměření geopatogenních zón a jiných škodlivých energetických polí ve Vaší domácnosti, zajistíme Vám jejich změření.
O měření můžete požádat na adrese www.gpz.cz. V krátké době budete kontaktováni a informováni o podmínkách, za jakých měření probíhá. Bude s Vámi domluven termín, který Vám bude nejlépe vyhovovat. 

 
Jednotlivé měsíce:
 
              Chystáte se někam na dovolenou? Vyhledejte si zájezd podle vlastních představ a požadavků!
 
                          
  
Pokud chcete zjistit, jestli osobnost, která Vás zajímá, již je na tomto webu, zkuste vyhledávač, případně použijte abecední seznam 
 

31.leden
Zane Grey (1827)
Garry Moore (1915)
Norman Mailer (1923)

Franz Peter Schubert [šúbrt], rakouský skladatel a představitel raného romantismu, se narodil 31.ledna 1797 v Lichtenthalu, tehdejším vídeňském předměstí. Rodiče pocházeli ze severní Moravy (otec Theodor Florian Schubert z Neu Dorfu – nyní Vysoké, matka Elisabeth Vietz ze Zuckmantelu, nynějších Zlatých Hor). Zpěvu a houslím jej vyučoval nejprve právě jeho otec, v jedenácti letech vstoupil do augustiniánského sboru císařské dvorní kapely ve Vídni a jako chovanec konviktu (1808-1813) studoval hudební teorii u dvorního kapelníka, kterým byl Antonio Salieri a u dvorního varhaníka Václava Růžičky. Brzy začal sám komponovat, jeho nejstarší zachovanou skladbou je Fantazie pro klavír, pocházející z roku 1810. Navštěvoval základní školu pro učitelské povolání, později se stal pomocným učitelem v otcově škole. V devatenáctém roce odchází Schubert ve službách hraběte Esterházyho na Slovensko. Jako domácí učitel strávil nějaký čas na zámečku Želiezovce, rád se však vrátil do Vídně, venkovský život se mu příliš nezamlouval. Později žil ve Vídni jako svobodný umělec ve značně neutěšených podmínkách. Vydržován svými přáteli se neustále potýkal s finančními problémy. Přesto ale veškerou energii věnoval své tvorbě, jejíž těžištěm jsou díla symfonická, komorní, klavírní (u kterých se nejspontánněji uplatnila jeho geniální melodická invence) a písňová (složil jich přes 600: Markétka u přeslice, Král duchů, Poutník, Klid moře; cykly Zimní cesta a Krásná mlynářka). Písně vznikaly zejména na verše německých básníků (Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Heinrich Heine). Z díla: 8 symfonií (4. c moll Tragická, 5. B dur, 7. h moll Nedokončená, 8. C dur Velká), tvorba komorní (mj. smyčcové kvartety, např. d moll Smrt a dívka, klavírní kvintet A dur Pstruh, klavírní tria) a klavírní (15 sonát, Impromptus, Moments musicaux, valčíky, čtyřruční skladby aj.), scénická hudba (Rosamunda), chrámová hudba (mše). Schubertovy opery tehdejší obecenstvo nepřijalo (např. Alfonso a Estrella, Domácí válka). V roce 1823 Schubert vážně onemocněl a nemocí strádal především psychicky. Když v roce 1827 zemřel poslední velký představitel hudebního klasicismu Ludwig van Beethoven, připíjel na jeho pohřbu Schubert „Na toho, koho jsme právě pochovali.“ Další přípitek věnoval „Na toho, kdo bude další.“ Byl jím bohužel on, když o rok později, 19. listopadu 1828, podlehl  ve Vídni tyfu.

30.leden
Phil Collins (1951)

Gene Hackman (vlastním jménem Eugene Alden Hackman), americký divadelní a filmový herec, se narodil 30.1.1930 v Danville, (USA - stát Illinois). Rozvod rodičů a s tím související tahanice o výchovu malého Eugena vyústily v jeho brzký odchod z domova. V 16 letech opustil domov i školu a nastoupil do amerického námořnictva, kde strávil tři roky. Po propuštění z armády krátce studoval žurnalistiku na univerzitě v Illinois. Následovalo stěhování do New Yorku, kde pracoval jako technik v mnoha malých rozhlasových a televizních stanicích. Rozhodnutí věnovat se herectví, jako své profesi, přišlo až s jeho třicátinami.Studoval herectví v Pasadeně spolu s Dustinem Hoffmanem. První herecké zkušenosti získal po návratu do New Yorku na Broadway.  Filmovým debutem pro tohoto  původně divadelního herce byla role ve filmu Lilith (1964), kde hrál po boku Warena Beattyho Průlomovou v jeho kariéře se stala role ve filmu  "Bonnie and Clyde" (1967), za kterou získal nominaci na Oskara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Tento úspěch mu otevřel dveře do Hollywoodu, točil jeden film za druhým, mnohdy i několik titulů ročně. Svou druhou nominaci na Oskara získal za vedlejší roli ve filmu "I Never Sang for My Father" (1970). Třetí nominaci získal za hlavní roli detektiva Jimmyho Doyla ve velmi úspěšném filmu Francouzská spojka "The French Connection" (1971). Postupně byl stále častěji obsazován do hlavních rolí. Připomeňme "The Poseidon Adventure" (1972),  "Scarecrow" (1973)  nebo, "Young Frankenstein" (1994). Nezapomenutelná je i jeho postava Lexa Lutora v sci-fi "Superman" (1978) a "Superman II" (1980). Za svou filmovou kariéru prošel rolemi hlavními ale neodmítal také role vedlejší. Je transparentním příkladem rčení ‚není malých rolí‘, což potvrzuje také získání Oskara pro nejlepšího herce za vedlejší roli ve westernu Nesmiřitelní „Unforgiven“ v roce 1992  a také  vysoce hodnocené malé role ve filmech např. "Postcards from the Edge" (1990) nebo  "The Firm" (1993). Účinkoval ve třech velkorozpočtových filmech  "The Chamber",  "The Birdcage"  "Extreme Measures". Prezidenta spojených států amerických si zahrál ve filmu "Absolute Power" (1997). V roce 1998 propůjčil svůj talent rolím ve třech naprosto odlišných filmech v akčním thrilleru "Enemy of the State", v kresleném filmu Mravenec Z "Antz" propůjčil svůj hlas mravenčímu generálovi Mandiblovi a v "Twilight" si zahrál s Paulem Newmanem a Susan Sarandonovou. Obrovský ohlas kritiky i publika měly jeho výkony ve filmech  Poslední loupež "Heist", ve válečném filmu v roli admirála Reigarta Za nepřátelskou linií "Behind Enemy Lines" a v roli nezdárného otce v komedii Taková zvláštní rodinka "The Royal Tenenbaums" s Gwyneth Paltrow a Benem Stillerem. Za poslední film byl nominován na Zlatý Glóbus. G.Hackman je kritiky považován za jednoho z neuniverzálnějších a nejpřesvědčivějších amerických herců sklonku dvacátého století. V současné době žije se svou druhou manželkou Betsy Arakawa v Santa Fe v Novém Mexiku.  Z prvního manželství s Fay Maltese má tři děti.

Odkaz : 

http://www.imdb.com/name/nm0000432/ - životopis, podrob.filmografie - anglicky

 

29.leden
Romain Rolland (1866)

Anton Pavlovič Čechov, ruský realistický prozaik a dramatik, jeden z nejvýznamnějších povídkářů světové literatury a novátor dramatické tvorby, se narodil 29. ledna 1860 v Taganrogu jako třetí syn v rodině kupce. Rodina se po bankrotu přestěhovala do Moskvy. Absolvoval lékařskou fakultu Moskevské univerzity (1884), lékařskou praxi ale vykonával jen krátce, od roku 1886 se plně věnoval literatuře. Zpočátku psal fejetony a humoristické miniatury, od 80. let vynikl jako autor tzv. smutných humoresek a analytických povídek i novel, v nichž podal brilantní diagnózu i subtilní, lyrickou charakteristiku lidských vztahů (české výbory Melancholický dekameron, Tisíc a jedna vášeň, Tiché diagnózy, Povídky). Jako satirik pranýřoval zejm. věčné lidské a společenské neduhy (Člověk ve futrálu, Nudná historie, Pavilón č. 5, Anna na krku), kultivoval žánr psychologické milostné novely (Záchvat, Dáma s psíčkem), podal naturalistické svědectví, ale i lyrickou reflexi ruského venkova v novelách Step a Mužici, usiloval o zobrazení problematiky novodobého myšlení a tragiky lidského údělu (Černý mnich, V roklině). V prozaické tvorbě představitel krátké povídky, vyznačující se stylistickou lapidárností a uměním zkratkovitého pojmenování celého prostředí a konkrétní atmosféry, čímž ovlivnil moderní evropskou a zejm. americkou prózu. Na lyrickém postižení ovzduší doby, živé tonality citových vztahů a konfrontujících se myšlenkových postojů založeno jeho dramatické dílo, které po jednoaktových humoreskách (Medvěd, Svatba) vyvrcholilo v cyklu tzv. lyrických komedií, reflektujících atmosféru ruské společnosti na přelomu věků (Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad); vytvořil v nich nový typ novoromantického poetického dramatu, v němž vnější konflikt promítl do vnitřních kolizí a peripetií psychiky jednotlivých protagonistů. Novátorská struktura her zároveň umožňuje široký rejstřík inscenačních a režijních postupů a výkladů od tradičních, novoromanticky nostalgických až po groteskně komediální, inklinující k společenské dramatické frašce. V hrách Darebák Platonov a Ivanov ztvárnil nadčasovou tragédii iluzí a ideálů “zbytečného člověka” a pokusil se o experimentální podobu “románu v dramatu”. V roce 1901 si Čechov vzal za manželku herečku moskevského divadla MCHAT Olgu Kniperovou. Jeho přáteli byli Lev Nikolajevič Tolstoj i Maxim Gorkij, se kterými se sblížil při pobytu na Krymu, kde si léčil tuberkulózu, na kterou také 15. července 1904 v pouhých čtyřiačtyřiceti letech v sanatoriu v německém Badenweiler umírá.
28.leden
Artur Rubinstein (1887) - polský pianista
Adina Mandlová (1910)
Alan Alda (1936)
Ladislav Mňačko (1919)

José Martí [chozé marty], kubánský spisovatel, politik a novinář, se narodil 28. ledna 1853. Za revoluční aktivity v byl roce 1869 byl vypovězen do Španělska, kde v letech 1870-1873 studoval práva a filosofii na univerzitách v Madridu a v Zaragoze. Po studiích navštívil Paříž a New York, pobýval v Mexiku a Guatemale. Jeho křehká intimní lyrika předjímala modernismus. V esejích (Nuestra América – Naše Amerika) formuloval nové pojetí latinskoamerické kultury, v němž prosazoval přijetí vlastní historie a specifičnosti. Česky vyšly výbory Padají z nebe květy, Moje Amerika. Martího zvolání "víno uděláme z banánů, a i když bude trpké, bude to naše víno" se stalo téměř programovým vyjádřením amerikanismu, z něhož dodnes čerpají všichni ti, kteří se zamýšlejí nad identitou Latinské Ameriky. Svou literární činností se Martí zařadil k avantgardně latinskoamerických spisovatelů a básníků, psal burcující statě, například Politická káznice na Kubě (1870), Španělská republika před kubánskou revolucí (1873), ale i verše pro děti – Ismaelillo (1882) – a v roce 1889 časopis Zlatý věk, opět pro dětí. Jeho Veršované dopisy, Fragmenty, Zlatý věk a další, jsou mistrovskou ukázkou lyriky, lidskosti, ale i odhodlání k boji na život a na smrt proti okupantům své země. Celkem existuje téměř 50 svazků, které zahrnují Martího prózu, esejistiku, publicistiku a poezii. V roce 1895 zahájil na Kubě válku proti španělským kolonizátorům, ale 19. května 1895 v boji padl. Kuba po jeho tragické smrti získala v roce 1898 svou samostatnost.
27.leden
Lewis Carroll (1832) spisovatel
Leopold von Sacher-Masoch (1836) rakouský spisovatel
 

Wolfgang Amadeus Mozart [mozart, mócart], rakouský hudební skladatel, se narodil jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových v Salzburku 27. ledna 1756. Pro své nevšední hudební nadání byl považován za zázračné dítě. Jako klavírní virtuóz již od útlého věku strávil několik let koncertováním po celé Evropě. V Anglii se seznámil s J.S.Bachem, který se pak stal jeho učitelem hry na klavír. Později podnikl 3 studijní cesty do Itálie, kde se blíže seznámil s italským operním stylem, jež byl tehdy uznáván za jediný a dokonalý. V letech 1769-81 působil jako koncertní mistr arcibiskupa v Salcburku, kde zkomponoval několik oper pro kočovné divadelní společnosti. V roce 1781 přesídlil natrvalo do Vídně, jejíž tehdejší společenské ovzduší odpovídalo jeho volnomyšlenkářské povaze. Zapojil se do snah o zkomponování původní německé opery, která měla konkurovat elitářskému italskému umění. Tak vznikla opera „Únos ze Serailu“. V roce 1785 vstoupil do Vídeňské zednářské lóže. V období  1786-1790 vznikly Mozartovy nejúspěšnější opery „Don Giovanni“ a „Figarova svatba“ Obě opery byly s velkým úspěchem uvedeny v Praze a Mozart jim byl osobně přítomen. Známé je mj. celoživotní přátelství s rodinou Duškových. Po návratu do Vídně byl přijat do služby u dvora, což mu poskytlo určitou finanční jistotu, přesto se již delší dobu potýkal s finančními problémy. Nemalé prostředky investoval do léčení své manželky Konstance(ženat od r. 1782, tři děti z toho dvě zemřely záhy po porodu). V r. 1790 měla úspěšnou premiéru opera „Così fan tutte“. (Libreto původně odmítl Wolfgangův sok A.Salieri). V té době vznikl také rozverný singspiel „Kouzelná flétna“, uvedený v periferním divadle. Mozart byl velmi plodný skladatel. Hnán svou genialitou zkomponoval za svůj krátký život krom oper více než 600 skladeb ze všech oborů, okolo 50 symfonií (např. „D dur Pařížská“, „D dur Haffnerova“, „C dur Linecká“, „D dur Pražská“, „g moll“, „C dur Jupiter“) , řadu instrumentálních koncertů, divertiment a serenád (Malá noční hudba). Přesto poslední období svého života prožil v ústraní a chudobě. Zcela vyčerpán a na mizině na podzim v roce 1791 vážně onemocněl (zřejmě infekční nemocí) a 5.12. zemřel. Jeho posledním dílem je nedokončené „Rekviem, mše (Korunovační)“ , které napsal téměř pro sebe. Wolfgang Amadeus Mozart se stal největším skladatelem nejen své doby a spolu s J.Haydnem je považován za dovršitele hudebního klasicismu. 

http://www.csfd.cz/film.php?2971 (Miloš Forman - Amadeus)

 
26.leden
Douglas MacArthur (1880)
Elmar Klos (1910)
Nicolae Ceauşescu (1918)
Jarmila Kratochvílová (1951)
Roger Vadim (1928)

Paul Newman [njúmen], americký herec a režisér, se narodil 26. ledna 1925 v Shaker Heights (předměstí Clevelandu) v Ohiu. Od dětsví vynikal ve sportu. Nastoupil vojenskou službu s přáním stát se stane válečným pilotem. Po odhalení jeho barvosleposti se musel s létáním rozloučit. Po smrti svého otce učinil pokus převzít vedení v jeho obchodě, který skončil neslavně. Zároveň studoval herectví na Yale, později přesídlil do New Yorku. Studoval v Actor's Studiu a první úspěchy slavil na Broadwayi. Ve filmu se prosadil v 50. letech jako představitel rozpolcených mladíků v rodinných dramatech ze současnosti (Kočka na rozpálené plechové střeše, Sladký pták mládí, Hud), záhy však přešel k postavám nekompromisních sebevědomých můžů, jdoucích často osaměle za svým cílem (Dlouhé horké léto, Biliárový král - nominace na Oscara 1961, Harper Hombre, Frajer Luke, Stanice WUSA, Butch Cassidy a Sundance Kid, Život a doba soudce Roy Beana, Podraz, Rozsudek, Barva peněz – Oscar 1986, Žádný blázen). Od roku 1968 také úspěšně režíruje filmy, v nichž hlavní role vytváří jeho manželka Joan Woodwardová (Rachel, Rachel, Vliv gama paprsků na měsíčky zahradní, Harry & syn, Skleněný zvěřinec). Velkou část příjmů z filmového řemesla věnoval Paul Newman na dobročinné účely, podnikatelský úspěch nakonec získal založením potravinářské firmy a v padesáti se s úspěchem začal aktivně věnovat automobilismu. Paul Newman zemřel 26. září 2008 ve Westportu (Connecticut, USA) obklopen rodinou a blízkými přáteli.

http://www.csfd.cz/herec.php?93 (filmografie Paula Newmana)

25.leden
Robert Boyle [bojl], anglický přírodovědec, fyzik, chemik a filosof, prezident Royal Society v Londýně, se narodil 25. ledna 1627 v Lismore (Irsko) v protestantské rodině. Studoval na Eton College v Anglii. V mládí jej otec spolu s jedním z bratrů poslal na zkušenou do Evropy. Mladý Boyle navštívil Paříž, Lyon a Ženevu. V roce 1649 si v Stalbridge zařídil chemickou laboratoř a to předurčilo jeho budoucí kariéru. Už v tomto věku se tak mohl podílet na vědeckých pokusech a spolupracovat s ostatními vědci. Velkou měrou se zasloužil o rozvoj metod a poznatků moderní chemie, včetně teorií o atomech a prvcích. Do historie vědy vstoupil především matematickou formulací fyzikálního zákona (později po něm nazvaného Boyle-Mariottův zákon - Edme Mariotte byl francouzský fyzik, žijící v letech 1620 - 1684) vyjadřujícího vztah mezi změnami objemu a tlaku plynu. Během svého života napsal mnoho vědeckých prací. K nejvýznamnějším Boylovým dílům patří spis z roku 1661 The Sceptical Chymist, v němž kromě zpochybnění aristotelovského a alchymistického chápání elementu vyložil i svou korpuskulární teorii. Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a přispělo tak nejen k oživení atomistických představ o hmotě, ale i k postupnému vyhraňování pojmu prvek. Robert Boyle zemřel 31. prosince 1691 v Londýně ve věku 64 let. 
24.leden
Karl Hermann Frank (1898)
Hana Vítová (1914)
Hadrianus (celým jménem Publius Aelius Hadrianus), římský císař v letech 117-138 n. l., nástupce Traianův, se narodil 24. ledna 76, pravděpodobně v Italice poblíž dnešní Sevilly. Když v roce 85 osiřel, ujal se ho a vychovával jeho bratranec Marcus Ulpius Traianus (pozdější císař Traianius), pod jehož velením Hadrianus již jako mladík s úspěchem válčil s Dáky, v roce 107 se stal správcem Dolní Panonie (území dnešního Maďarska), v roce 114 je jmenován správcem Sýrie. V roce 117, krátce před svojí smrtí, císař Traianus Hadriana adoptoval a stanovil jej svým nástupcem - 11. srpna téhož roku usedl Hadrianus, po bratrancově smrti, přes určitý odpor římské opozice, na císařský trůn. Již od počátku své vlády Hadrian opustil výbojnou politiku svých předchůdců a vybudováním hraničních opevnění (např. tzv. Hadrianův val v Anglii) zkvalitnil ochranu římské říše, kterou téměř celou procestoval. Rezignoval například i na snahy o ovládnutí Parthské říše, ale Dácii (dnešní Rumunsko) se mu udržet podařilo. Když v letech 117-118 potlačil povstání, vyvolané na tamních územích čtyřmi jeho vojevůdci, po porážce povstání je nemilosrdně nechal popravit. Podle specifik jednotlivých oblastí provedl řadu politických i administrativních reforem. 132 – 135 potlačil v Palestině povstání Židů, které vedl Bar Kochba. Obdivoval řeckou kulturu a byl všestranně talentovanou osobností, byl literárně činný a napsal svůj vlastní životopis. Z velkolepé stavební činnosti je nejznámější Pantheon, mauzoleum (dnešní Andělský hrad v Římě) a rozsáhlý letohrádek (Hadrianova villa) v Tivoli. V Palestině  plánoval vybudovat na místě Jeruzaléma nové město, jmenující se Aelia Capitolina, přičemž jeruzalémský chrám měl být zbořen a nahrazen chrámem Jova (Jupitera) Kapitolského. Císař Hadrianus si dlouhá léta vychovával svého nástupce, jímž byl jeho švagr Lucius Julius Urs Servian - v roce 136 pak ale stárnoucí císař adoptoval Lucia Ceionia Commoda, kterého pod jménem Lucius Aelius Caesar ustanovil svým nástupcem místo Serviana. Když ale Lucius Aelius předčasně zemřel, adoptoval Hadrianus v lednu roku 138 Tiberia Aurelia Antonia, jenž se pak po Hadrianově smrti stal jako Antonius Pius novým římským císařem. Hadrianus zemřel 10. července 138 v Baiae poblíž Neapole.

Zajímavý odkaz:

  • http://rim.me.cz/cisarove/hadrianus/hadrianus.html 
    •
    23.leden
    Edouard Manet (1832)
    Jiří Guth-Jarkovský (1861)
    Josip Plečnik (1872)
    Sergej Michajlovič  Eisenstein - Сергей Михайлович Эйзенштейн  (1898)
    Stendhal [standal i stendal], vlastním jménem Henri Beyle, francouzský romanopisec, hudební a literární kritik, autor cestopisů a teoretických spisů, představitel kritického realismu a mistr psychologického románu, se narodil 23. ledna 1783 v Grenoblu. Již v mládí byl ovlivněn osvícenstvím a protikrálovským hnutím, jež vzešlo z vlasteneckého nadšení Velké francouzské revoluce, záhy se názorově rozešel se svým konzervativním otcem a v 17 letech se přestěhoval do Paříže. Po studiích vstoupil do Napoleonovy armády a jako intendant zásobování se zúčastnil i tažení do Ruska a na vlastní kůži zažil Moskevský požár. Za restaurace prožil 7 let v Itálii. Po návratu do Francie se zapojil do bojů o novou literaturu, o romantismus, proti dvorskému klasicismu (polemický spis Racine et Shakespeare). Byl milovníkem italského renesančního umění, náměty jeho prvních literárních pokusů se staly životopisy umělců. Svůj pseudonym Stendhal  poprvé použil při vydání Dějin malířství v Itálii. Spis O lásce se později stal jedním z jeho nejznámějších děl, v roce vydání (1822) však zůstal téměř nepovšimnut. Spisovatelské dráze se naplno začal věnovat až po svých čtyřicátinách , kdy začal psát romány. Roku 1830 vyšel první román - Červená a černá (u nás vydávaný jako Červený a černý), inspirovaný skutečným příběhem. Zde, ale i v dalších dvou románech – Lucien Leuwen (vyšel až téměř 100 let po autorově smrti) a Kartouza parmská (1839) - je hrdinou mladý muž, plný ctižádosti i touhy po vášnivé lásce, který se střetá s omezujícím vlivem společnosti, proti níž se lze vzbouřit a zahynout anebo se přizpůsobit a zvítězit nad ní přetvářkou. Stendhal dovedl do detailu rozpitvat ve vnitřních monolozích hrdinů jejich pohnutky, čímž se stal jedním z největších mistrů psychologického románu. Své romány zasazoval do prostředí, které důvěrně znal – jakobínská revoluce a Napoleon. Líčení bitvy u Waterloo (1815) v románu Kartouza Parmská se stalo vzorem pro evropský realismus 19. století. Pro věcný a neosobní styl vyprávění lze tohoto jednoho z největších velikánů francouzské a světové literatury zařadit na přelom romantismu a realismu.  Stendhal za svého života nebyl příliš čten a zůstal prakticky neznámý. Byl objeven a pochopen (dle vlastní předpovědi) až po roce 1880. Stendhal zemřel 23. března 1842 v Paříži.
     
     
    22.leden
    Andre Marie Ampere (1775)
    Lord Byron (1788)
    August Strindberg (1849)
    Lev Davidovič Landau (1908)
    U Thant (1909)
    Ondrej Nepela (1951)
     
    Francis Bacon [bejkn], baron z Verulamu, vikomt ze Saint Albanu, anglický filozof, spisovatel, přírodovědec a státník, se narodil 22. ledna 1561 v Londýně v rodině vysoce postaveného úředníka vlády královny Alžběty. V šestnácti letech se stal diplomatem a odcestoval do Paříže. Vystudoval práva na univerzitě v Cambridge. Stal se poradcem a přítelem šlechtice, hraběte z Essexu. Po smrti královny radil jejímu následovníkovi Jakubu I. Bacon byl jmenován generálním prokurátorem, strážcem pečeti a posléze i lordem-kancléřem, což byla tehdy funkce shodná s předsedou nejvyššího soudu. V roce 1621 byl po korupční aféře zbaven všech svých funkcí a odsouzen na doživotí. Díky svým právnickým schopnostem si ale zajistil svobodu a zachránil veškerý majetek. V posledních letech života se věnoval filozofii a vědě, jež ho lákala od mládí. Inicioval novověké pojetí poznání. Podle Bacona má být cílem vědy a filozofie zlepšování podmínek lidského života. Zdůraznil praktický význam vědy, kdy “lidské vědění a moc splývají v jedno" (Velké obnovení věd z r.1620, součástí je i Nové Organon). Představu budoucí společnosti vylíčil v nedokončené sociální utopii Nová Atlantida (1626). Kritizoval scholastiku a usiloval o velké obnovení věd, poznatky získané empiricky (zejm. experimentem a pozorováním) doporučil opřít o jednotnou induktivní metodu, neboť člověk je klamán smysly i vlastní myslí. Metoda indukce sice neodpovídá plně povaze novověké vědy (a Bacon navíc nedocenil úlohu matematiky a matematizace), ale Bacon zřejmě jako první formuloval její sociální a industriální charakter. Francis Bacon zemřel 9. 4. 1626 na zápal plic, po jednom ze svých pokusů se zmražováním potravin. Po jeho smrti vyšla většina z více než 30 filozofických knih, které napsal. 
    21.leden
    Telly Savalas (1924)
    Plácido Domingo (1941)
    Umberto Nobile, italský letec a konstruktér vzducholodí a letadel, průkopník arktické aviatiky se narodil 21. ledna 1885 v Lauru poblíž italského Salerna. V roce 1926 se účastnil na vzducholodi Norge Amundsenova letu na Aljašku přes severní pól. V roce 1928 vedl výpravu na vzducholodi Italia, která však po překonání severního pólu ztroskotala. Při leteckém pokusu o záchranu zahynul Roald Amundsen, většinu členů výpravy se podařilo zachránit na sovětském ledoborci Krasin (mezi zachráněnými byl i český vědec František Běhounek). Po návratu byl Nobile suspendován, v letech 1932 – 36 působil jako konstruktér vzducholodí v Sovětském Svazu, v letech 1939 – 42 žil v USA. Autor řady knih (Katastrofa vzducholodi Italia na Severní točně, Červený stan - zfilmováno v r. 1971). Umberto Nobile zemřel v Římě 30. července 1978.
    20.leden
    Eliška Přemyslovna (1292)
    Egon Bondy (1930)
    David Lynch (1946)
    Jana Brejchová (1940)
    Federico Fellini [felíny] , italský filmový režisér a scenárista, klasik světové kinematografie, se narodil v Rimini 20. ledna 1920. Byl manželem herečky Giulietty Masinové. 1937 odešel do Florencie a odtud pak do Říma, kde se živil jako kreslíř vtipů pro populární časopisy. Od 1940 měl možnost pracovat u filmu jako gagman, později i jako spoluscenárista filmů s Aldo Fabrizim, s jehož souborem jezdil jako konferenciér a textař i na zájezdy na venkov. Spolupracoval dále i s redakcemi humoristických časopisů. Od r. 1944 pracoval s Robertem Rossellinim jako scenárista a asistent režie při realizaci filmů Řím otevřené městó, Paisa, Zázrak, František z Assisi a naposledy Evropa 51. V jeho filmech se prolíná realita s irealitou, fantaskní obrazy jsou kongeniálně propojené s hudbou Nina Roty. Většina jeho hrdinů zosobňuje neopakovatelnou tragikomičnost, filmová kompozice jeho děl prozrazuje inspiraci cirkusovým varieté. Za filmy Silnice, Cabiriiny noci a autobiograficky laděný film 8 1/2 získal Oscary. Silná spjatost Felliniho s Římem se projevila ve filmech Sladký život, Satyrikon (o filmování Satyrikonu" natočil americký novinář Gideon Bachman televizní dokument, nazvaný "Ciao, Federico!",Buď zdráv, Federico!) a Roma. Vzpomínky jsou hlavním tématem filmů Darmošlapové, Amarcord (s hořkou ironií zaznamenává vzpomínky z vlastního mládí, prožitého na menším italském městě za dob fašismu), Interview, kde filmovými prostředky vypovídá o své práci filmového režiséra. Z dalších filmů: Bílý šejk, Giulietta a duchové, Casanova (s Donaldem Sutherlandem), Město žen, A loď pluje, Ginger a Fred, Hlas Měsíce. V jeho filmech hrály takové hvězdy filmového plátna jako Alberto Sordi, Anthony Quinn, Marcello Mastroianni a mnozí další. Federico Fellini zemřel 31. října 1993 v Římě. Na jeho počest je jeho jménem v Rimini pojmenováno mezinárodní letiště.
    19.leden
    James Watt (1736)
    Paul Cézanne (1839)
    Gustav Meyrink (1868)
    Robert Palmer (1949)
    Edgar Allan Poe [pou], americký básník, prozaik, literární teoretik a esejista, průkopník v dějinách detektivní literatury a především autor fantastických a mystických příběhů, se narodil 19. ledna 1809 v Bostonu. Po smrti rodičů (herců) se dvouletého Edgara ujal richmondský obchodník John Allan, který jej materiálně zaopatřil a umožnil mu nákladná studia na prestižních školách. Prvního vzdělání se mu dostalo v Anglii, kde se svou adoptivní rodinou strávil 5 let. Po návratu do Ameriky (jako vynikající a velmi talentovaný student) pokračoval ve studiích na virginské univerzitě. Ale už záhy se začala projevovat jeho bouřlivácká povaha, provázená nekonečným kolotočem hazardu, flámů a dluhů a také prvními literárními pokusy. Po roztržce s otčímem opustil Richmond a jako 18-letý vstoupil do armády Spojených států v Bostonu. Zde mu v témže roce vyšla tiskem první sbírka poesie – Tamerlán a jiné básně. V roce 1830 nastoupil na vojenskou akademii ve West Pointu, z akademie v únoru 1831 vyloučen. Otčím jej přestal jakkoliv podporovat a Edgar se ocitl se v hluboké materiální i duševní krizi. U sestry vlastního otce však našel druhý domov, oženil se  dokonce s její dcerou, třináctiletou Virginií. A začal se živit psaním, působil také v mnoha redakcích coby literární kritik a recenzista. Jeho problematická povaha,vstřícný vztah k alkoholu a neustálé finanční potíže byly důvodem častého střídání zaměstnavatelů a měst ve kterých působil. Ač duší básník, protože psaní povídek vynášelo víc, zaměřil se především na ně. A stal se v nich nezaměnitelným mistrem.Jeho  povídky jako např. Jáma a kyvadlo, Předčasný pohřeb, Sud vína amontilladského, Černý kocour jsou právem považovány za předchůdce moderních hororů.Na malé ploše jsou okamžiky děsu popsány naprosto originálně a živě. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí (Zánik domu Usherů). Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction (Von Kempelen a jeho objev, Příběh z rozeklaných hor). Důležitou součástí díla jsou i povídky humoristické (Muž, který se rozpadl, Nikdy se s čertem nesázej o hlavu!, Vrah jsi ty!). Povídky Vraždy v ulici Morgue, Odcizený dopis, Zlatý brouk jsou pro deduktivní, přísně logický postup hrdinů při odkrývání tajemství považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního “velkého detektiva”. Přesto mu jeho díla větší slávu a finanční zajištění nepřinesla a stále se potácel na pokraji totálního vyčerpání k čemuž přispělo i onemocnění jeho ženy Virginie tuberkulózou, jejíž stav se začal rychle zhoršovat. V r. 1844 se i s rodinou přestěhoval do New Yorku. Částečného zadostiučinění se mu dostalo rok nato, kdy mu v American Review vyšel Havran (The Raven) a to způsobilo okamžitou senzaci. Toto jeho dílo bylo dokonce ihned zařazeno do školních čítanek. Ale již v lednu 1847 manželka umírá a Poe, delší dobu také sám vážně nemocný, ještě více propadl depresi a alkoholu, následně i drogám. V roce 1849 opustil New York a vydal se zpět na jih. 3. října 1849 byl nalezen v bezvědomí na ulici v Baltimoru. Po čtyřtýdenním deliriu tremens ve svých čtyřiceti letech 7. října 1849 zemřel. Pohřben na místním presbyteriánském hřbitově, kde později byla pochována i těla Virginie a její matky. Edgar Allan Poe překonal svou tvorbou celou poezii XIX. století a stal se jedním z prvních moderních autorů literatury, vycházejících z hlubokého osobního prožitku. Již v závěru svého krátkého života se stal synonymem pro génia. Významně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty. Jeho díla se stala také předlohou pro mnohá filmová zpracování. V současné době na motivy povídek Zaživa pohřben a Šílený psychiatr připravuje Jan Švankmajer (již dříve tvorbou E.A.Poea mnohokrát inspirován – např. film Kyvadlo, jáma a naděje-1983) celovečerní film Šílení.

    Odkazy :   

    18.leden
    Oliver Hardy (1892)
    Kevin Costner (1955)
     
    Alan Alexander Milne, anglický spisovatel, se narodil ve Skotsku 18. ledna 1882, rodiče se však přestěhovali záhy do Londýna, kde také strávil dětství. Mnoho zkušeností a vědomostí mu předal jeho učitel H. G. Wells, kterého Milne po letech nazval "velkým spisovatelem a velkým přítelem". Další vzdělání získal na Westminster School and Trinity College v Cambridge, kde studoval matematiku. Přispíval do humoristického magazínu Punch (Šídlo) a stal se také asistentem redaktora tohoto časopisu. V roce 1920 se mu narodil syn - Christpher Robin. Největší slávu získal vydáním knihy Medvídek Pú. Příběhy chlapce Kryštůfka  Robina a jeho kamarádů okouzlily už řadu čtenářských generací svou pohodou a laskavostí. Inspiraci hledal Milne ve vycpaných zvířatech svého syna, především medvěda, kterému říkali Winnie Pooh podle kanadského černého medvěda z Londýnské Zoo, který se jmenoval Winnii (Winnipeg) a byl vojenským maskotem v dobách první světové války. Původní knihy o medvídkovi Pú ilustroval E. H. Shepard. Milne zemřel 31. ledna 1956, ale medvídek Pú je nesmrtelný.  
     
    17.leden
    Al Capone (1899) - Scarface (Zjizvená tvář), americký gangster
    Cassius Clay (1942) - boxer
    Benjamin Franklin [frenklin] ( pseudonym Richard Saunders), americký osvícenský myslitel, diplomat, přírodovědec a publicista, se narodil 17. ledna 1706 v Governors Island u Bostonu ve státě Massachusets. Vzdělával se jako samouk po celý život. Studoval algebru, geometrii, lodní navigaci, logiku, historii i cizí jazyky, kterých znal několik. U svého bratra se vyučil knihařem a knihkupcem, brzy začal sám psát a publikovat v bratrově časopise New England Current. V roce 1723 odešel nejprve do New Yorku, později do Philadelphie, v roce 1724 do Londýna, kde pracoval jako knihtiskař. Vrátil se v roce 1726. V roce 1728 otevřel vlastní tiskárnu, knihkupectví a papírnictví a roku 1729 začal vydávat vlastní noviny Pensylvania Gazette, v letech 1732 – 57 vydával osvětový almanach Chudý Richard anebo Cesta k blahobytu (v Čechách jej překládal Josef Jungmann). Benjamin Franklin je autorem několika vědeckých objevů. Vynalezl například bifokální brýle, v meteorologii se zabýval atmosférickou elektřinou, studoval bouřky a v  roce 1750 zkonstruoval bleskosvod (dříve než náš Prokop Diviš), na jehož principu je založena i dnešní ochrana objektů před úderem blesku, věnoval se také výzkumům Golfského proudu. Prováděl vědecké výzkumy elektřiny a jejich výsledky publikoval roku 1747. V roce 1751 vyšla v Londýně jeho kniha Experiments and Observations on Electricity. Zavedl pojmy kladná i záporná elektřina a je rovněž autorem teorie elektrického fluida. Odmítal zisk ze svých vynálezů a dával přednost jejich volnému užívání pro blaho všech. Byl jmenován čestným doktorem mnoha univerzit. Benjamin Franklin byl rovněž významným diplomatem a státníkem. Měl podíl na založení první univerzity v Pensylvánii v roce 1742 a první městské nemocnice na území USA. Politickou činností se zabýval velmi aktivně, byl jedním ze zakladatelů USA, signatářem Deklarace nezávislosti (1776) a Ústavy Spojených států. Bojoval proti otrokářství. Roku 1775 uzavřel ve Francii dohodu o pomoci koloniím, která zajistila materiální pomoc v boji za nezávislost. Po návratu se stal senátorem za Pensylvánii. Jeho celoživotní moudrost zachycuje nedokončený Vlastní životopis. Benjamin Franklin zemřel 17. dubna 1790 ve Filadelfii. 
    16.leden
    Vladimír Škutina (1931) - český spisovatel
    Kabir Bedi (1946) - Sandokan
    Fulgencio Batista y Zaldívar (1901) - bývalý kubánský diktátor a president
    Franz Clemens Brentano, německý filosof, se narodil 16. ledna 1838 v Marienburgu (Hesse-Nassau) v jižním Německu. Jeho rodina byla známa svým katolickým a protipruským smýšlením, otec byl uznávaným náboženským spisovatelem. V roce 1862 získal Brentano doktorát za práci Von der mannigfachen Bedeutung des Seienden nach Aristoteles, roku 1866 se habilitoval dizertací Die Psychologie des Aristoteles a roku 1874 vstoupil na vídeňskou univerzitu, na níž působil až do roku 1895. Brentano si původně zvolil dráhu katolického duchovního, byl však na kněze příliš neortodoxní, než aby se nedostal do sporu s církví. Roku 1873 Brentano z církve vystoupil a  svůj život věnoval filosofii a psychologii. Brentanova cesta ke zvědečtění filosofie je originální a jeho stálou inspirací se stává Aristoteles. Za nejvýznamnější Brentanovo dílo bývá považován nedokončený třísvazkový spis Psychologie vom empirischen Standpunkt (Psychologie z empirického hlediska, 1874-1928). Ústřední téma Brentanovy deskriptivní psychologie představují pojmy psychického fenoménu a intencionality, které podstatným způsobem inspirovaly další filosofy (Husserl - fenomenologická filosofie). Brentano ostře odlišuje vnější a vnitřní vnímání neboli vnější zkušenost (zakoušenou v počitcích) a vnitřní zkušenost (bytostně imanentní).Odklon od církve mu však působil mnohé osobní potíže. Brentano se nakonec vzdal akademické profese a odešel do ciziny. Žil nejprve v italské Florencii a později ve švýcarském Curychu, kde 17. března 1917 zemřel.
    15.leden
    Captain Beefheart (1941)
    Molière [moljér], vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, francouzský klasicistní dramatik, herec a divadelník, se narodil v Paříži 15. ledna 1622. Zde také studoval a pravděpodobně získal právnický diplom v Orléansu. V roce 1644 založil s hereckou rodinou Béjartů L’Illustre Théâtre (Slavné divadlo) a přijal herecké jméno Molière. V srpnu 1645 bylo divadlo pro dluhy uzavřeno. Poté začala divadelní společnost působit mimo Paříž a Molière se stal jejím ředitelem. Uváděl hry P. Corneille a jeho bratra Thomase aj. Přidával k nim svoje jednoaktovky, u publika velmi oblíbené. V roce 1658 se směl soubor vrátit do Paříže. Molière hrál také s italskými herci v paláci Petit Bourbon a v Palais Royal. První pařížský úspěch zaznamenal jednoaktovkou Směšné preciózky. Těžký boj svedl za trojaktovku Tartuffe, namířenou proti náboženskému pokrytectví. Po zákazu hrát Tartuffa na veřejnosti četl dílo v salónech, soukromě ho předváděl u králova bratra. V roce 1655 přijal Ludvík XIV. soubor plně do svých služeb. Molière organizoval dvorní slavnosti a se skladatelem Lullym musel často ve velmi krátkých lhůtách psát komedie-balety. Na královu žádost předvedli baletní komedii Měšťan šlechticem, která se vysmívala úsilí pana Jourdaina napodobit šlechtický způsob života. Autobiografické rysy se objevují ve veršovaném díle Misantrop, kde se hlavní postava neumí přizpůsobit dvorním konvencím, trpí smutkem a znechucením ze styku s lidmi. Molière napsal více než 30 her. Navázal na tradici lidového divadla. Pěstoval všechny druhy veselohry, od frašky po veselohru zápletkovou a charakterovou s velkým smyslem pro aktuálnost. Náměty k zápletkám čerpal částečně z antiky, z italského a španělského divadla a naplňoval je živým obsahem současnosti. Lidské chyby a jejich společenský dosah konfrontoval se zdravým rozumem a přirozenou lidskou morálkou. Kritizoval peněžní vztahy a vlastnické nároky, nastolil otázku postavení ženy v rodině a společnosti. Jako velký divadelní praktik uvedl na scénu psychologicky věrnou řeč, optické efekty a nový způsob maskování. Z dalších her: Učené ženy, Don Juan, Amphitryon, Měšťák šlechticem, Scapinova šibalství, Lékařem proti své vůli, Příležitost dělá lékaře, Láska lékařem, Lakomec. Zemřel v Paříži v noci 17. února 1673, když ještě večer hrál premiéru své poslední komedie Zdravý nemocný.
    14.leden
    Berthe Morisot (1863) - impresionistický malíř
    Karel Svolinský (1896) - český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf
     
    Albert Schweitzer [švajcr], evangelický teolog, filosof, lékař, spisovatel, muzikolog, varhaník a především velký humanista  se narodil 14. ledna 1875 v Kaysersbergu v Horním Alsasku v rodině faráře. Už od ranného dětství byl cíleně díky svému dědečkovi (varhaníkovi) připravován na hudební dráhu. K jeho nejoblíbenějšímu hudebnímu skladateli J.S.Bachovi jej přivedl jeho pozdější učitel varhaník Eugéne Munch. Schweitzer se stal ve své době nepřehlédnutelným interpretem jeho děl. Jeho snivá a hloubavá povaha mu v počátku studií byla spíše na překážku. Až do maturity na gymnáziu měl velké problémy s učením. Odmaturoval v roce 1893 s průměrným vysvědčením. V tomtéž roce ale nastoupil na univerzitu ve Štrasburgu a stal se posluchačem současně teologické i filosofické fakulty. Po absolvování studia působil jako vikář kostela St.Nicolas a také jako ředitel teologického semináře ve Štrasburgu. Ve svých třiceti letech, kdy již získal světovou popularitu svými varhaními koncerty, náboženskými názory i množstvím filosofických, teologických a hudebních literárních děl, byl pevně rozhodnut, že odjede do černé Afriky léčit nemocné a pomáhat těm nejpotřebnějším. K naplnění tohoto cíle ovšem potřeboval lékařský diplom a tak doktor filozofie, teologie a univerzitní profesor opět zasedl do univerzitních lavic ke studiu lékařství. A v prosinci 1911 absolvoval poslední zkoušku. O velikonocích roku 1913 odplul spolu se svojí manželkou Helenou, diplomovanou ošetřovatelkou a několika spolupracovníky do rovníkové Afriky. V Lambaréné, v tehdejší ještě francouzské kolonii Gabunu založil dnes již celosvětově proslulou nemocnici, určenou zvláště k boji s malomocenstvím a spavou nemocí.  Uvádí se, že zde provedl více jak 42 tisíc operací a chirurgických zákroků a operovat přestal až ve svých osmdesáti letech. Reakcí na průběh první světové války a na její hrůzy, bylo filosofické dílo Úcta pro život  (1915), kde poprvé jasně formuloval svůj postoj k životu ve všech jeho formách. Největší důraz kladl na nezbytnost etického a co nejšetrnějšího chování člověka ke všem živočichům i rostlinám. A tato jeho filosofie se odráží v celém následujícím životě. Většinu svého života strávil v Lambaréne. Vracel se do Evropy na víceméně kratší návštěvy, které vyplňoval především pořádáním varhanních koncertů ( výtěžek byl určen na provoz nemocnice) a také přednáškami na evropských univerzitách.Stál po boku Alberta Einsteina jako jeden z hlavních odpůrců  proti nukleárním pokusům a bombám. V roce 1952 je Albertu Schweitzerovi udělena Nobelova cena míru. Zemřel v noci z 4. na 5. září 1965. Po své smrti byl podle svého přání pohřben na břehu řeky Ogové (Lambaréné), vedle své manželky Heleny. Jeho humanistický pohled na svět se odráží nejenom v každém jeho díle ale především v jeho vlastním životě. A svými činy inspiroval mnoho dalších následovníků.
    13.leden
    Jan Josephsz van Goyen [chójen], holandský malíř, jeden z nejvýznamnějších holandských krajinářů, se narodil 13. ledna 1596 v Leidenu. Zpočátku maloval pohledy na města a vesnické výjevy s drobnými žánrovými scénami, po roce 1625 vytvářel typické panoramatické obrazy krajin a moře, naplněné prací se světlem, postupně s omezenou barevnou škálou (hnědá, šedá). Horizont ploché holandské krajiny stavěl nízko a podobně jako pro jeho vrstevníka Salomona van Ruysdaela (jehož obrazy jsou od Goyenových téměř nerozeznatelné) bylo jeho hlavním uměleckým zájmem zobrazení atmosféry krajiny. Většina obrazů a maleb byla založena na náčrtcích, které si dělal na svých cestách Holandskem a Francií. Často svoje nákresy využíval opakovaně, proto se objevují na mnoha různých plátnech. Namaloval bezpočet obrazů rovných holandských krajin, jež měly dozajista velký vliv na krajinářství 17. a 18. století. Z díla: Krajina se selským stavením, Zimní scéna u Dordtrechtu, Pobřeží s rybáři, Moře u Haarlemu. Měl mnoho žáků a imitátorů. Jan van Goyen nebyl příliš zdatným obchodníkem a přestože namaloval množství nádherných obrazů, zemřel  zadlužen v Haagu 27. dubna 1656.
    12.leden
    Swami Vivekananda (1863) - guru
    Spiridon Louis (1873) - řecký maratónský běžec
    Hermann Göring (1873) - maršál Luftwaffe
    Joe Frazier (1944) - šampión v boxu
    Jack London [landn], vlastním jménem John Griffith Chaney, americký  spisovatel, se narodil v San Franciscu 12. ledna 1876. Vyrůstal v chudém prostředí, v mládí vystřídal několik povolání (v konzervárně, u pobřežní hlídky, lovec tuleňů, topič v elektrárně aj.). Tyto zkušenosti spolu s dobrodružnými zážitky (tulák, zlatokop) se staly náměty pro jeho naturalistické povídky a romány s drsnými, chlapskými charaktery, často bojujícími proti nepřátelské americké přírodě. Nejzdařilejší jsou povídky z Aljašky (Muži na stezce, Odysea severu, Láska k životu, Rozdělat oheň) včetně románů se zvířecími hrdiny (Volání divočiny, Bílý tesák). Román Mořský vlk zobrazuje brutálního supermana, Martin Eden vypovídá o těžkých začátcích spisovatele a je kritikou individualismu. Procestoval celé Spojené státy, jednou byl uvězněn pro potulku. Vstoupil do socialistické strany a pracoval v odborovém hnutí. Postupem času se zhoršoval jeho zdravotní stav, navíc propadl alkoholu a byl silně zadlužen. Nakonec spáchal sebevraždu, když se předávkoval morfiem 22. listopadu 1916 v Sonoma County (Kalifornie). Mnohé Londonovy povídky a romány byly po jeho smrti zfilmovány.
    11.leden
    Terezie Brzková (1875) - česká herečka
    Alan Paton (1903) - jihoafrický spisovatel
    Christian Sinding [sindyng], norský  hudební skladatel a klavírista, se narodil 11. ledna 1856 v norském Kongsbergu. Studoval hudbu nejprve v Oslo a později v Německu na konzervatoři v Lipsku, kde byl žákem Salomona Jadassohna.V Německu pak žil a tvořil většinu svého života. V letech 1920 až 1921 vyučoval kompozici v Eastmanově hudební škole v Rochesteru. Autor symfonií, houslových koncertů, komorních a klavírních skladeb (Rašení jara), oper (Der Heilige Berg - Svatá hora, 1914), sborů, písní a jiných děl. Christian Sinding zemřel v Oslo 3. prosince 1941.
    10.leden
    Rod Stewart (1945)
    Gustáv Husák, československý politik a náš poslední komunistický prezident se narodil 10. ledna 1913 v Bratislavě-Dúbravke. Od mládí se angažoval v levicovém hnutí a ještě na právnické fakultě vstoupil do KSČ. Za 2. světové války se stal odpůrcem klerofašistické Slovenské republiky, byl členem hnutí odporu, které vyústilo ve Slovenské národní povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Po roce 1945 připravoval komunistický převrat na Slovensku likvidováním pozic Demokratické strany. V roce 1948 se stal hlavním exponentem únorového puče na Slovensku. V roce 1950 byl v rámci vnitrostranické čistky zbaven všech funkcí, 1951 zatčen a obviněn spolu s V. Clementisem, L. Novomeským a dalšími ze slovenského buržoazního nacionalismu, 1954 odsouzen na doživotí. Poté v roce 1960 amnestován a o tři roky později rehabilitován. V roce 1968 byl místopředsedou vlády ČSSR. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl jedním z nejrozhodnějších odpůrců reformního komunismu, reprezentantem brežněvovské linie a čelným představitelem normalizačního režimu. V dubnu 1969 se Husák dostal do čela KSČ (do května 1971 první tajemník, od května 1971 do prosince 1987 generální tajemník ÚV KSČ). V květnu 1975 se tento bývalý bojovník za rozdělení nejvyšší stranické a státní funkce stal (se sovětským souhlasem) prezidentem republiky. Plnil a podřizoval se i těm nejabsurdnějším příkazům Moskvy obklopen soudruhy, jakými byli Jakeš, Indra, Kapek, Bilak aj. Bránil se změnám i po nástupu glasnosi a perestrojky M. S. Gorbačova v SSSR. V prosinci 1987 odešel z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, 10. prosince 1989 byl donucen k abdikaci z funkce prezidenta, když těsně před tím jmenoval novou vládu “národního porozumění”. Husák zemřel v Bratislavě 18. listopadu 1991.
    9.leden
    Pavel Křížkovský (1820)
    Richard Nixon (1913) - 37. president USA
    Jimmy Page (1944) - kytarista skupiny Led Zeppelin
    Karel Čapek, český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník a překladatel, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. V roce 1915 získal doktorát filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl zaměstnán jako redaktor Národních listů 1917-1921), redaktor Lidových novin (1921-1938) a také jako dramaturg a režisér v Městském divadle Královských vinohrad v letech 1921-1923. Od roku 1922 se datuje jeho celoživotní přátelství s prezidentem T.G.Masarykem (Hovory s TGM, Mlčení s T.G.M., Nablízku T.G.M.). Rád cestoval. Zážitky z cest po Evropě jej inspirovaly k napsání několika knih cestopisných fejetonů. Byl mistrem v psaní krátkých povídek, detektivních příběhů, sloupků a drobných próz. Je považován za jednoho z prvních českých spisovatelů , který uspěl v zahraničí. 21.1.1934 podepsal výzvu spisovatelů, umělců a vědců na pomoc dětem strádajících za hospodářské krize. V listopadu téhož roku podepisuje protest Obce československých spisovatelů proti organizovaným fašistickým výtržnostem. V době hrozící nacistické okupace se K.Čapek stává jednou z nejvýraznějších osobností z uměleckých kruhů v boji za vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. V červnu 1935 je na mezinárodním sjezdu Penklubu v Barceloně navržen na nového předsedu světové federace Penklubů, toto však odmítá. Karel Čapek je mimo jiné dvakrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu.  6.8.1935 se žení se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Jeho švagr Palivec (manžel starší sestry Heleny) mu dává svatebním darem do doživotního užívání usedlost Strž ve Staré Huti u Dobříše. 30.9.1938, v den mnichovského diktátu, podepisuje výzvu Obce československých spisovatelů K svědomí světa. Od té doby je vystaven velkému tlaku nenávistné kampaně, která je proti němu vedena v tisku. Odmítá evakuaci do Anglie, říká, že musí zůstat s národem. Osudnou se mu ale stala povodeň na Strži, kdy se při likvidaci škod nachladil a 25.prosince 1938 podlehl v Praze zápalu plic. Krom studia Čapkova rozsáhlého díla stojí za přečtení také Český román Olgy Scheinpflugové (1942), který velice poutavě mapuje jejich společný život od roku 1920 až do Čapkovi smrti.
    8.leden 
    Stephen Hawking (1942) - americký teoretický fyzik
    David Bowie (1947) 

    Elvis Aron Presley [presli], americký zpěvák a filmový herec, přední interpret rokenrolu, se narodil 8. ledna 1935 ve městě Tupelo - ve státě Mississippi. Jeho bratr, dvojče Jesse Garon, zemřel hned po porodu. V mládí zpíval Elvis v kostelním sboru a   pěvecký talent projevil už na základní škole - v osmi letech vyhrál soutěž mladých talentů. Střední školu dokončil v Memphisu, kam se rodina v roce 1948 přestěhovala a v roce 1951  začal Elvis pracovat jako řidič u firmy Precision Tool . V srpnu 1953 si nahrál za 4 dolary svou první desku, ve veřejném studiu Memphis Recording Service, s písní My Happiness.  Majiteli Sun Records a hledači talentů, Phillipsovi, neušel jeho výkon, označil Elvise za "bílého zpěváka s černošským hlasem" a v roce 1954 stál u zrodu Elvisovy první profesionální desky a také u vysílání rokenrolu "That´s All Right Mama" v červenci 1957 rozhlasem. Tento rozhlasový přenos měl obrovský úspěch u posluchačů.  V červenci 1954 přišlo první vystoupení. Účinkoval asi ve třiceti hudebních filmech (mj. Love Me Tender, Jailhouse Rock). Vedle Beatles největší hvězda světové scény populární hudby. Z alb: Elvis Presley, Double Trouble, Moody Blue. Jeho úspěch nezávisel jen na vzhledu a pohybech těla. Elvis vytvořil zcela nový styl - rock&roll, a to namícháním country, gospelu a černošského blues.  V té době také koupil v Memphisu nádherný dům pro sebe a rodiče - Graceland. V roce 1958 byl  Elvis povolán na vojnu do Německa. Zde poznal svou budoucí ženu Priscillu, které bylo v té době 14 let. Jejich vztah neskončil ani po návratu Elvise do USA v roce 1960. Po návratu z Německa vystoupil Elvis v show Franka Sinatry a poté následovala téměř osmiletá koncertní odmlka.  Elvis začal natáčet filmy. Elvisovi se mnohé filmy nelíbily a připadaly mu naivní. Marně čekal na pořádnou dramatickou roli, ve které by mohl naplno ukázat svůj talent. V květnu 1967 se Elvis oženil s Priscillou, která s ním již několik let žila. 1. února 1968  se jim narodila dcera Lisa Marie. Elvis se ale po profesionální stránce začal nudit, a tak se navrátil na koncertní podium. Změnil image i styl. Fanoušci ho přijali s obrovským nadšením a následná 70. léta jsou ve znamení velkých koncertů, zejména v Las Vegas, kam se sjížděli lidé z celého světa. V roce 1973 se Elvis a Priscilla  rozvedli, což Elvise poznamenalo na zbytek života. Už v té době měl Elvis problémy se zdravím, lékaři mu zjistili zelený zákal na jednom oku. Občasné problémy s váhou musel Elvis řešit kvůli koncertům rychle - pomocí prášků na hubnutí. Díky přehozenému dennímu rytmu měl problémy se spánkem, bral prášky na spaní.  Jeho srdce tuto zátěž těžko zvládalo, hlavně při koncertech, kdy hrála roli i velká váha jeho kostýmů. Elvis zemřel 16. srpna 1977 ve svém milovaném Gracelandu, pravděpodobně na selhání srdce. S Králem rokenrolu se do Memphisu přišlo rozloučit kromě rodiny a přátel kolem 750 000  fanoušků.

     
    7.leden 
    Zdeněk Jirotka, spisovatel a novinář, autor humoristických románů, povídek, fejetonů, rozhlasových a televizních her se narodil 7. ledna 1911 v Ostravě. Po maturitě na stavební průmyslové škole narukoval v roce 1933 do armády jako důstojník pěchoty. První dva okupační roky pracoval na ministerstvu veřejných prací a pak se do konce války věnoval spisovatelství. Od roku 1940 spolupracoval se Svobodnými (dnes Lidovými) novinami, kde byl po osvobození zaměstnán jako kmenový redaktor. V padesátých až sedmdesátých letech  působil v redakci humoristického časopisu Dikobraz a v Československém rozhlasu. Byl mimo jiné jedním ze spolutvůrců legendárního rozhlasového cyklu Sedmilháři. Za normalizace se ocitl na seznamu zakázaných autorů, ze kterého byl vyškrtnut až v roce 1985. Ačkoliv je autorem bezpočtu povídek, fejetonů a  několika humoristických próz, v širším povědomí veřejnosti je znám povětšinou ‚pouze‘ románem Saturnin. Saturnin se jako literární postava poprvé objevil na stránkách Lidových novin v povídce Můj sluha Saturnin. Slavný humoristický román vyšel pak  v roce 1942 a od té doby se dočkal 15 vydání v českém jazyce. Jirotkova geniální nezaměnitelná postava sluhy zůstává v české literatuře coby nestárnoucí symbol lehkosti vyprávění anglického stylu. Inspirován anglickou literaturou a zejména P.G.Wodehousem, Jirotka napsal knihu plnou suchého humoru s množstvím parodií, nadsázky a absurdních komických situací, která oslovuje čtenáře již po několik generací. Současník a přítel Jaroslava Žáka či Eduarda Basse zemřel ve věku 92 let v noci z 11. na 12.4.2003.
    Dílo : 
    Saturnin, 1942
    Hvězdy nad starým Vavrouchovem, 1944 – sbírka rozhlasových hříček
    Muž se psem, 1944 – parodie na detektivní román
    Profesor biologie na žebříků, 1956 – příběhy ze školského prostředí
    Pravidla se změnila, 2000 – výbor povídek a divadelních her 
     
    Odkaz : 
     
    6.leden 
    Adolf Kosárek (1830) - český malíř
    Ivan Olbracht (1882)
    Edgar Lawrence Doctorow (1931) - americký spisovatel a univerzitní profesor
    Rowan Sebastian Atkinson (1955) - britský herec
     
     
    Heinrich Schliemann [šlíman],  německý archeolog, se narodil 6. ledna 1822 v Neu Buckowu. V dětství dostal od otce knihu a především při pohledu na obrázek Tróje v plamenech, který se mu stále vybavoval, se zrodila jeho víra v pravdivost Homérových děl. Učil se knihkupcem ve Fürstenbergu a právě zde poprvé slyšel Homéra v řečtině. Později se stal úředníkem a účetním u obchodní společnosti v Amsterdamu. V té době se učí (díky velkému nadání, příležitosti k učení jazyků a vynikající paměti) anglicky, holandsky, francouzsky, španělsky, italsky, portugalsky a rusky. Naučil se plynule číst a psát až třinácti jazyky - v určitých obdobích jich uměl 8 v jiných 13, ale vždy uměl ruštinu a starou i moderní řečtinu. V roce 1846 ho firma přeložila do St. Petěrburku. Zde si založil vlastní firmu a začal obchodovat. Roku 1852 se oženil s Jekatěrinou Petrovnou Lyšinou z Ruska. Za války na Krymu pracoval jako válečný dopisovatel, ale v padesátých letech devatenáctého století žil v U.S.A. a stal se americkým občanem, kterým zůstal až do konce svého života. V té době byl poměrně úspěšným obchodníkem, jehož jméno bylo v obchodním světě velmi známé, ale ve svých 36 letech opustil slibnou dráhu finančního magnáta a pustil se do studia archeologie a dějin starověkého Řecka. V roce 1871 zahájil výkopy na pahorku Hisarlik (Turecko) kde se mu podařilo nalézt bájnou Homérovu Tróju. Své výzkumy dovršil v Orchomenu, Tíryntu a Mykénách (1876), kde objevil pět královských šachtových hrobů. Zasloužil se o zpopularizování historie jako vědního oboru. Zemřel 26. prosince 1890 v Neapoli.
    5.leden 
    Umberto Eco (1932)
    Friedrich Dürrenmatt [dyrenmat], švýcarský dramatik a prozaik, se narodil 5. ledna 1921 v Konolfingenu. Studoval teologii, filozofii a literaturu. Sžíravá satira se mu stala prostředkem kritiky tehdejší společnosti, ve svém díle (které dle kritiků groteskně parodistickými rysy navazuje na Aristofana, Nestroye a Wedekinda) využíval dílčí prvky Brechtovy dramatiky a absurdního divadla. Z morálních důvodů umocňuje ve svých hrách realitu současného světa do podoby grotesky. Negativní věci tímto způsobem ještě zviditelňuje. Považoval se za rozsévače neklidu, který si vzal za své provokovat diváky k tomu, aby přemýšleli. Ví, že svět, v němž žijeme je nezdravý a nebezpečný, a chce v něm hrát úlohu nepohodlného autora, ztělesněné výstrahy. Komedie je podle něho jediným žánrem, který dokáže vyjádřit tragiku atomové doby. Za rozhodující životní element považoval náhodu. Že se penězi dá koupit i svědomí a že se i z tzv. slušných lidí mohou stát vrazi, dokazuje drama Návštěva staré dámy. Další tvorba: hra Frank Pátý (obdoba Brechtovy Třígrošové opery), hra Fyzikové (varování před nebezpečím civilizace a zneužitím technického pokroku), komedie Herkules a Augiášův chlév (satira na politickou neserióznost a na neupřímnost v mezilidských vztazích), úprava Goethova Urfausta pro moderní jeviště, kriminální román Slib (napsaný podle scénáře k slavnému filmu Stalo se za bílého dne),  detektivní novela Soudce a jeho kat (ve filmové verzi ztvárnil Dürrenmatt jednu z postav), novela Malér (výsměch pokrytectví ve všedním životě a hluboká psychologická sonda do lidských charakterů). Autor řady rozhlasových her. V roce 1968 se Dürrenmatt ostře postavil proti okupaci Československa. Zemřel 14. prosince 1990 v Neuchatelu.
    4.leden 
    Louis Braille (1809) - vytvořil slepecké písmo
    Jan Karafiát (1846) 
    Josef Suk , český skladatel, houslista a pedagog se narodil 4. ledna 1874 ( Křečovice u Sedlčan), od roku 1885 studoval na pražské konzervatoři houslovou hru a u Bohuslava Foerstera a u Antonína Dvořáka (jehož se stal později zeťem) kompozici. Byl významným představitelem české hudební moderny kolem 1900. V roce 1891 spoluzakladatel a 1891 – 1933 člen Českého kvarteta. Od roku 1923 byl profesorem skladby na mistrovské škole konzervatoře v Praze. Těžiště jeho tvorby je v hudbě instrumentální. Z díla: symfonie E dur, Asrael; suita Pohádka léta, symfonické básně Zrání, Praga; Epilog, Serenáda Es dur pro smyčce, Meditace na staročeský chorál Svatý Václave pro smyčcový kvartet nebo pro smyčcový orchestr, klavírní cykly Jaro, Letní dojmy, O matince, Životem a snem, komorní skladby, hudba k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena. K nejpopulárnějším dílům Sukovým pak patří Píseň lásky. Na uměleckých soutěžích na olympijských hrách v  roce 1932 získal v oboru hudba stříbrnou medaili (zlatá nebyla udělena) za pochod V nový život. K jeho žákům patřili například Pavel Bořkovec, Jaroslav Ježek, Klement Slavický a v letech 1922 - 23 i Bohuslav Martinů. Josef Suk zemřel 29. května 1935 v Benešově.
    3.leden
    Sergio Leone (1921) - italský režisér
    John Ronald Reuel Tolkien [tolkín], anglický prozaik, filolog a kritik, pozdější profesor na univerzitě v Oxfordu, se narodil 3. ledna 1892 anglickým rodičům v Bloemfontein (Jižní Afrika) a strávil zde tři roky. Návštěva prarodičů v Anglii se v souvislosti se smrtí otce změnila v trvalý pobyt. Své dětství strávené ve vesnici Sarehole (Birmingham) sám považoval za nejšťastnější období svého života. Místo plné kouzel a tajemných míst, ve kterém se svým bratrem Hilarym prožíval nejedno dětské dobrodružství, je mnohými vykladači jeho díla považováno za předlohu pro Kraj, domov hobitů. Tolkien byl od raného věku fascinován jazykem. Zejména jazyky severní Evropy, a to jak moderními tak i středověkými. Hlavním profesním zájmem byla studie anglosaštiny a jejího vztahu k ligvisticky příbuzným jazykům. A to přerostlo v jeho největší koníček – vynalézání jazyků. Byl zakládajícím členem volného seskupení ‚Inklings‘ – společenství přátel (členem také např. C.S.Lewis), které se pravidelně scházelo a četlo si ze svých současných prací. Ve věku 45 let mu vyšlo první vydání knížky Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V té době již pracoval na svém stěžejním díle – Pán prstenů. Tolkien jej psal a přepisoval více než 13 let. Jeho dílo si rychle našlo své čtenáře a vzbudilo ohromný zájem hlavně mezi mládeží v druhé polovině 60. let. Pán prstenů zahájil období Tolkienistického kultu a Tolkien se stal legendou již za svého života, což ale přineslo i své stinné stránky. Proto v r. 1959  opustil Merton a odstěhoval se do ústraní do Bournemouth, kde žil se svou rodinou až do smrti své ženy Edit. Přežil ji o dva roky a zemřel v Oxfordu 2. září 1973 ve věku 81 let.
    2.leden
    Isaac Asimov [esimov],americký spisovatel science fiction ruského původu, pracoval jako profesor biochemie na univerzitě v Bostonu, se narodil pravděpodobně 2. ledna 1920 v městečku Petroviči poblíž Smolenska v Rusku. Autor řady vědeckých děl i sci-fi románů a povídek o dobývání a využití vesmíru (Nadace, Ani sami bohové) a o vztazích robotů a lidí (Ocelové jeskyně, Já, robot). Popularizoval vědu, za což dvakrát obdržel prestižní ocenění 'Hugo'. Stanovil obecně uznávané zákony robotiky. Zemřel v New Yorku 6. dubna 1992 na virus HIV, kterým se nakazil při transfuzi během operace srdce.

     
    1.leden
    Bartolomé Esteban Murillo (1618) - španělský malíř
    Wilhelm Canaris (1887) -německý admirál
    Eduard Bass (1888)
    Jerome David Salinger (1919) - americký spisovatel
    Jacky Ickx (1945) - belgický automobilový závodník
    Baron Pierre Fredi de Coubertin [kuberten], francouzský pedagog a historik, zakladatel novodobých olympijských her, se narodil v Paříži 1. ledna 1863. Od počátku usiloval o reformu školství, požadoval zrovnoprávnění tělesné výchovy s ostatními učebními předměty, výstavbu hřišť a organizování sportovních soutěží na školách. Návštěvami britských a amerických vysokých škol dospěl k poznání významu sportu a tělesné výchovy jako součásti osobního vývoje mladého člověka. Rostoucí světový zájem o starověké Olympiády, který ještě zvyšovaly nedávné archeologické výzkumy v Olympii, jej vedl k plánům obnovy Olympijských her. Tyto plány zveřejnil na Sorbonně v Paříži v roce 1894 na kongresu, který vedl k založení Mezinárodního olympijského výboru. (IOC). V letech 1894 – 96 generální sekretář Mezinárodního olympijského výboru, 1896 – 1925 jeho předseda. Olympijský vítěz v umělecké soutěži na olympijských hrách v roce 1912 za Ódu na sport. Pierre de Coubertin zemřel 2. září 1937 v Ženevě, je pohřben v Lausanne (sídlo MOV), ale jeho srdce bylo pohřbeno odděleně nedaleko památníku ve starověké Olympii. 

    Visit our prodigious casino! We belong to the best internet casinos worldwide! Download our free software and start playing daisy Naipes. We will show you martingala ruleta. Go to our poker room where you can Poker Lernen. 

    **

    Copyright © Internet & VdCh

    NAVRCHOLU.cz